Archiv rubriky: matrix

matrix

Co se dá dělat?

východiska ke změně

Jste nespokojeni se sebou, svým životem, s lidmi kolem Vás, s místem kde žijete, se svou zemí, nebo s celou planetou? Máte šanci vše změnit. Toto je text o tom jak. Když máte pocit, že je potřeba něco změnit. Ve světě, kde souvisí takřka vše se vším, dosáhnete trvalejších změn tak, že cíleně změníte příčiny, nikoliv vám nejbližší následky. K tomu však většinou vede cesta s několika kroky.

1) Ujasněte si kdo jste, co ve svém životě chcete a jakým způsobem toho chcete dosáhnout. Pochopte své potřeby a možnosti, ale i slabosti a nedostatky. Ke svým dispozicím přistupujte pozitivně a otevřeně. Buďte kritiční k sobě a vstřícní k druhým. Změna sama sebe je důležitým vkladem ke změně čehokoliv ostatního.

2) Najděte libovolně velkou a libovolně volnou skupinu sobě rovných lidí, kterým osobně důvěřujete. S nimi si vyříkejte co vy sám chcete dělat a jak toho dosáhnout ve spolupráci s nimi. Než takové lidi najdete, může to trvat dlouho. Možná je rychlejší sám takovou skupinu lidí vytvořit. Je určitě někdo, kdo má podobné myšlenky a cíle jako Vy, pouze o Vás neví. Důležité je být k sobě i druhým upřímný.

3) Vzdělávejte sebe a své blízké. Vzdělání si vyberte v takové úrovni, jakou jste schopni ve svém životě zvládnout. Není nutné aby každý měl tu nejlepší vysokou školu s několika tituly. Hledejte sobě blízký způsob vzdělávání, sebezdokonalování, dovednosti. Byť by to byl jen večerní kroužek ručních prací. Pozor, mnoho současných vzdělání může být nefunkčních, samoúčelných, nebo zdánlivých. Místo toho se zdokonalte v tom, co pro vás později bude přínosné a udržitelné. Nikoliv pouze právě moderní, nebo nejvýnosnější. Díky svému vzdělání lépe prosadíte vůli po změně. Vzděláním zvýšíte svoji společenskou hodnotu.

4) Diskutujte o svých a společných cílech s nejbližšími. S partnery a partnerkami, rodiči i prarodiči, s dětmi a vnuky, s přáteli. Otevřete témata, o kterých se zajímáte a hledejte cestu jak o nich lépe mluvit a hledat nějaká východiska. Nediskutujte destruktivně a sebelítostně, ale přímo a konstruktivně. Nechoďte kolem horké kaše, ale zároveň nedělejte pouze rychlé a kategorické závěry. Vaše diskuse by měla mít mnoho cest, ale jeden, třebaže vzdálený cíl. Tím cílem je dosáhnout změny k lepšímu.

5) Chcete-li realizovat podstatnější a obecnější cíle, hledejte k tomu adekvátní řešitele, kontaktujte své zastupitele. Buď na místním zastupitelstvu, na radnici, nebo i vaše přímé politické zastupitele. (Senátory, poslance, straníky) Objednejte se na jejich veřejné hodiny pro styk s veřejností, pište jim dopisy, e-maily. Pište jim návrhy a podněty nikoliv nářky, nebo ultimáta. Chcete-li mluvit přímo, své požadavky na zastupitele si dobře promyslete a klidně si je předem napište na papír, nestyďte se za svou neobratnost ve výmluvnosti. Získejte od nich jednoznačná vyjádření včetně závazků, nebo odmítnutí… Buďte připraveni, že politici, úředníci, právníci, obchodníci jsou většinou dobří mluvčí, což neznamená, že jejich slova říkají to, co sami dokážou udělat, nebo za co jsou odpovědní. Chtějte znát jejich konkrétní činy, nikoliv jen nekonkrétní slova.

6) Nevzdávejte se. Udržjte vnitřní naději a důvěru ve svůj úspěch a své vytyčené cíle. Taková naděje není slepá víra v zázraky, které zařídí kdosi jiný. Naděje by měla být podložena Vaším úsilím, ochotou a vůlí. Podstatné změny příjdou později, když vytrváte.

7) Svým životem a chováním motivujte ostatní, i třeba cizí lidi. Dávejte jim naději vyvěrající z osobního přístupu a dílčích úspěchů, nikoliv ze slibů a nepodložené víry. Hledejte informace a způsoby dlouhodobě udržitelného života. Chovejte se tak nikoliv za odměnu nebo pro uznání, ale ze své vůle a ochoty se tak chovat.

Co není nutné dělat

1) Není nutné jen tak na půl huby nadávat v pohovce před TV, mezi vrstevníky, v hospodě, v práci, na ulici, jakémkoliv veřejném místě. Nepoužívejte rozdělování JÁ — ONI. Nesvalujte vinu pouze na druhé. Nepřiznávejte pasivně svůj podíl účasti na stavu, se setrváním ve svých návycích, se zlehčením své role v řešení problémů.

2) Bez rozmyslu nepodepisujte petice u kterých nevíte přesně, jak se s Vaším podpisem naloží a jaký má petice skutečnou možnost dosáhnout cíle a jak jsou její aktivity vámi osobně kontrolovatelné. Petice ale nejsou špatné, jsou však druhotným příznakem toho, že jiné zákonné metody svobodného projevení vůle lidí jsou neúčinné. Je lepší napravovat chybné zákony, než množit petice těmto zákonům podléhající.

3) Není nutné anonymně diskutovat na internetových diskusích, mlátit prázdnou slámu v komentářích a blozích, kde nevíte s kým diskutujete, proč diskutují ti ostatní. Není nutné anonymně rozesílat skupinové e-maily, v kterých je nemožné rozeznat od koho, proč a komu byly poslány. Vždy budou existovat lidé, kteří budou mít jiný názor než Vy. Dále vždy budou lidé, kteří nebudou projevovat žádný názor, natož být za něj odpovědní. Chtějí se jenom bavit nebo utrácet čas. A dále lidé, kteří svůj názor budou skrývat za nějaký jiný svůj projev, nebo činnost.

4) Není nutné urážet kohokoliv a psát anonymní výhrůžky ke skutečným, nebo virtuálním adresátům na internetu, lidem které neznáte, ani nemáte šanci ani důvod poznat. Vždy budou i lidé, kteří se tak budou chovat, navíc arogantně a sobecky. Nebo kteří se budou vydělovat od ostatních: Já nic měnit nechci, já za nic špatného nemůžu, já se chovám pouze dobře, já jsem škodný na tom, jak jsou jiní hloupí.

5) Není nutné vandalským a nezákonným způsobem ničit soukromý, nebo veřejný majetek jako důkaz nesouhlasu s čímkoliv, státním zřízením a kvalitou soukromých nebo veřejných služeb. Za každou cenu odmítat vše, co pro vás jiní přímo, nebo zprostředkovaně dělají. Nárokovat si užití společných hmotných i nehmotných hodnot pro své patrně vznešené a spravedlivé cíle.

6) Není nutné platit penize za něco, co nevíte jak přesně funguje. Přestože to děláte v dobré víře. Dobročinné sbírky, příspěvky nebo finanční pomoc potřebným lidem jsou jistě altruistické činy. Pomáhejte spíš konáním, než penězi. Pochopte, že podle zákonů země v které žijete, by neměla příliš často vznikat situace, kde jsou občanské sbírky a potřební lidé stále četnější a sbírkové peníze jsou jediné řešení k těmto problémům. Na společný život a zlepšení životní úrovně obyvatel nebo životního prostředí země jsou určeny daně.

Pokud je společenských problémů, lidí potřebujících akutní pomoc i sociálních sbírek stále víc, neznamená to, že jsou zákony ve všem apriori špatné, nebo že jsou špatní konkrétní lidé, kteří se podle nich chovají. Je však možné že ty zákony nejsou dostatečně kvalitní a nejsou dodržované všemi stejně, nebo těmi kterých se týkají. Ve skutečnosti to bývá tak, že společných peněz je dost, ale kdosi je jen nevhodně rozdělil, nebo ukradl. Proto se zabývejte hlavně příčinami, nikoliv následky tohoto stavu.

7) Není nutné spoléhat se na někoho jiného, nebo na něco že za Vás udělá to, co si přejete. Nedoporučuji ve všem přenášet odpovědnost na jiné, zříkat se odpovědnosti za vše a ke své přítomnosti a budoucnosti. Nekriticky se nechat vést. Nehledejte jednoduchá a spásná řešení přicházející zvnějšku, z podnětu různých uzavřených náboženství a sekt. Většinou jsou to pro Vás i ostatní škodlivé způsoby řešení, nebo tyto způsoby podporují sebeklamy. Hledejte svoji původní cestu, jak žít společně s ostatními.

Líbí se mi citát J.R.R.Tolkiena z knihy Pán Prstenů:
Even the Smallest Person can Change the World.
Kniha je pouhou fantazií, ale stále vychází ze světa, v kterém žijeme. Proto má pro mě tato myšlenka smysl.

Další čtení:

Co uděláš? Default ThumbnailMé dětské nemoci Mé životní zkušenosti Má nepříjemná pravda Mé životní finty Má druhá hra
matrix

Moje nahé pojmy

Holé pojmy jsou nudné a nestravitelné. jsou však stále aktuální.

[1] Život

Žijte ho. A co víc — život můžete i darovat. Pro existenci nás i druhých je život zásadní. Není výhradním stavem, je pro nás pouze nejvíce přirozeným. Žijeme, aniž zcela víme proč a jak. Dostali jsme dar nahlédnout pootevřenými dveřmi na to, jak se možná věci mají. Respektujme život, nejen ten náš vlastní, nejen ten lidský. Pro existenci vesmíru je nepodstatný, pro nás velmi. Pochopte to.

[2] Emoce

štěstí, cit, láska… i strach a nenávist… Emoce jsou jedním z nejsilnějších hybatelů našeho konání. Přestože nejsou kalibrovatelné, nejsou exaktně popsány, ani přesně pochopeny. Nejsou ovlivnitelné přímo, ale zatím jsou ještě ovlivnitelné pomocí zprostředkovatelů a stimulátorů. Přirozené lidské emoce jsou většinou pozitivní.

Negativní emoce vznikají zprostředkovaně, nebo závisle na negativních příčinách. Své emoce nezvládnete dokonale jen pouhým rozumem. Rozumem usilujte o předpoklady, díky kterým nebudou pozitivní emoce potlačeny a negativní emoce tedy nebudou mít důvod vzniknout. Rozumem se snažte své emoce usměrňovat, ale i lépe prožívat.

[3] Rozum

Rozum a od něj odvozené pojmy, jako např. inteligence, zkušenost, moudrost… to jsou docela vyjímečné vlastnosti člověka. Je omezené si myslet, že lidský rozum je ta jediná-správná-možná inteligence. Prozatím má na naše bytí jediný, výhradní a určující vliv. Používejte Rozum s rozumem. Má obrovskou sílu. Někdy bohužel.

[4] Vztah

Nestačí ovšem pouze přijímat skutečnost. Nestačí ani konat bez vztahu ke skutečnosti. Bylo nám dáno mít nějaký vztah, názor, postoj. Můžeme interagovat… K těm základním vztahům ke skutečnosti patří Pravda a Lež. Pojmům P a L se ve svých definicích opatrně vyhýbám, už jsem napsal proč. Samozřejmě, že Pravdy a Lži jsou lidmi používány, respektuji je. Přes své výklady je někdy těžké je od sebe rozlišit. Ale to mi nebrání v tom, abych používal spíše pravdu, než lež.

Nezaměňujte pravdy a lži za absolutní hodnoty, nejsou jimi. Jsou jen vztahem k absolutním hodnotám. Z praktického pohledu je Lež lehčí vyrobit, ale těžší udržet stabilní. Naopak Pravdu někdy těžko prosadíte, ale pokud je pravdou, snadno ji udržíte. Nebude totiž žádnou lží zpochybnitelná. Bude se blížit Skutečnosti.

[5] Vůle

víra, vůle, duševní síla, úsilí … to jsou pokročilé stavy, nebo průvodní jevy našeho vztahu ke skutečnosti. Jakési dopředné vektory, stejného směru jako šipka času. Nezávisí na rozumu přímo, jen jej doplňují, nebo s ním spolupracují. Detaily lidské vůle ještě nejsou exaktně popsány.

Přesto vůle, víry i vnitřní síly existují. Používejme je jako dobrého sluhu. „Dobrá vůle“ je pojem, který je abstraktní, ale i velmi konkrétní ve své každodennosti. Nepoužívejme vůli, nebo víru jako špatného pána, ani jako pasívní obranu proti okolí. Obranou pomocí dobré víry nedokázal nikdo nic podstatného proti síle zlé vůle. Naopak aktivní Dobrou vůlí zvítězíte nad „zlou“ (ne)vírou, i nad malomyslností.

[6] Souvislost

vztah, souvstažnost, relativita, závislost … Existujeme v relativním a vztahovém světě… Vše má souvislost a vztah něčemu. Souvisí s něčím bez ohledu na náš osobní vztah [4] k té věci, nebo jevu. Souvislosti všeho jsou z velké části dané (vznikly nezávisle na nás), nebo vznikají nezávisle na nás. Z nepatrné části je můžeme tvořit, nebo měnit. Snažme se souvislosti pochopit, přestože ne všechny pochopíme. Ne u všeho nakonec poznáme souvislost. To by nás ale nemělo odradit v jejím hledání.

[7] Ego

 různé pojmy jako identita, duše, sebeuvědomění, …až třeba po hrdost, hrdinství, … (Do rozsáhlého popisu ega se noří filosofové jako S. Freud, já jím nejsem, nerad bych psal co nemám prozkoumáno.) Napíšu tedy jen k hrdinství: Hrdinou pravého významu můžete být pouze za sebe, nebo za své nejbližší. Hrdinou lze být pouze zdarma a bez nároků na odměnu. Je to čestné vyznamenání. Je to lidský produkt, který jsme si vyvinuli k ocenění. Ovšem rozlišuji… kdo „hrdinně“ bojuje ve jménu něčeho proti někomu za někoho a za něco není stejný hrdina jako ten, kdo se odpovědně postará o to, aby se nemuselo zbytečně bojovat. Buďte hrdí na to, co má pravý mandát k předmětu hrdinství, nebo hrdosti. Buďte však připraveni vzdát se své hrdosti ve prospěch pokory. Čest, důstojnost… jsou další odvozené pojmy, oba velmi vztažené k člověku, jeho identitě a lidství. Záleží na tom, jaký člověk bude a k němu vztažená slova pak budou mít pravý význam.

[8] Hodnota

K hodnotám se ještě vrátím později, nyní k „best-of evergreenům“: Moc, Sláva, Peníze … tato kombinace „hodnot“ je velmi lákavá, stejně jako pomíjivá. Lidé dělají chybu, že po kombinaci touží, nebo že pomocí jednoho chtějí dosáhnout druhého. Ve skutečnosti to bývá tak, že nemáte nic. Vyjímečně máte buď jedno, nebo druhé, či třetí na krátkou dobu. Zato ztratíte trvaleji a rychleji, co bylo předtím [1][2][3][4][5][6][7][8] získáte rychleji co příjde potom [9] [10]. Někdy zhodnocení příjde jindy, nebo jinde, než jak sami chcete, nebo dokonce usilujete. Jděte za jinými, stabilnějšími hodnotami, než jsou peníze, sláva a moc. Nevyplýtváte tak zbytečně svůj čas.

[9] Konflikt

Konflikt je přirozená interakce, ne však výhradně nutná. Střet zájmů je jen občas nevyhnutelný. Pokud už příjde, měl by být krátký, konstruktivní a očišťující od nedorozumění. K tomu je možno dospět, pokud budete v konfliktu koncentrovaní a váš rozum [3] nebude potlačen, nebo ovládán negativními emocemi [2]. Nepoužívejte emoce [2] kvůli moci, slávě nebo penězům [8] a pak ztratíte příčiny ke konfliktům [9].

[10] Smrt

Zemřete bez ohledu na to, co chcete, nebo co chtějí jiní. Přirozená smrt sama o sobě není podstatná, protože je nevyhnutelná. Nemá alternativy. Nepřirozená smrt je důsledek stavu, že se někde v životě [1-9] stala chyba. Aby se člověk se smrtí vyrovnal, vymýšlí metody, které mu nakonec komplikují život [1,2,4,5] potlačují rozum [3,6,7,8] a přiblížují konflikt i smrt [9,10]. Smrtí zmizí co bylo dosud a s ní vše, co nemůžete předat. Nevyrovnávejte se proto se smrtí s pomocí negativních emocí, falešným hrdinstvím, touhou po chybných hodnotách, ani konflikty [2,7,8,9]. Než smrt nastane, udělejte vše, co dokážete. Žijte naplno život. [1]. Je pro vaši smrt [10] podstatným bodem. Je jediným smysluplným řešením 🙂

Další čtení:

Můj balíček k přežití Default ThumbnailMůj kopanec zlu Co uděláš? Naše divná slova Mé životní finty Mé triky v Matrixu
matrix

K teorii relativity

Otázky, na které si zkuste odpovědět

0. Jak se máte? Dobře, nebo špatně?

1. Víte, co skutečně znamená mít se dobře nebo mít se špatně?

2. Víte, že existují lidé, kteří se mají dobře i jiní, kteří se mají špatně?

3. Myslíte si, že to je pouze jejich osobní zásluha, nebo chyba?

4. Je v pořádku mít se dobře, pokud je to díky tomu že se kdokoliv má hůře?

5. Je v pořádku mít se dobře dnes, když se budete díky tomu mít hůře později?

6. Máte se dobře, protože stále ještě víte o někom, kdo se má hůře než vy?

7. Připouštíte, že může existovat i něco, o čem nevíte? Přesto to můžete nevědomě ovlivnit?

8. Když se někdo bude mít hůř než vy, znamená to automaticky, že se budete mít lépe?

9. Můžete se mít lépe jen díky tomu, když se bude mít někdo jiný hůře?

10. Usilujete o to mít se dobře způsoby, které přímo způsobují že se jiní mají špatně?

11. Víte, že je možné mít se špatně, přestože děláte vše proto mít se dobře?

12. Jste ochotni volit mezi cestami k „mít se dobře“ a „nemít se dobře“? Proč byste to měli dělat?

13. Umíte a chcete objektivně posoudit, jak se doopravdy máte? Nebo to prostě víte?

14. Máte pocit, že tyto otázky jsou naprosto zcestné? Zbytečné? O ničem?

15. Co s tím tedy uděláte?

Další čtení:

To iracionální myšlení Má hromádka úspěchů Default ThumbnailMůj kopanec zlu Má nepříjemná pravda Naše divná slova Má soukromá hra
matrix

Co uděláš?

Hra se svou vlastní vůlí.

Hra Co uděláš?

V principu hry jde o to se naučit rozhodovat. Zamýšlet se nad přicházejícími událostmi nebo informacemi a ze závěrů svého myšlení pak jednat.
Není dobré to nedělat vůbec. Není příliš praktické donekonečna přemítat nad všemi variantami, možnými výhodami, nevýhodami nebo komplikacemi.
Není příliš praktické se rozhodovat impulzivně, bez rozmyslu, pudově, nebo pomocí intuice, či nějakého šestého smyslu a podobně.

Intuice

Proč si myslím, že nelze spoléhat pouze na intuice? Ve skutečnosti jsou intuice jen mimoděk nasbírané zkušenosti, které si však neuvědomujeme zcela plně, ale pouze je používáme. Pokud by člověk žil v prostředí, které je neměnné a zároveň dostatečně bohaté na veškeré modelové situace, tak v takovém prostředí získáme postupně tolik zkušeností, že bude snadné a „intuitivní“ se s pomocí takových zkušeností rozhodovat. Pokud by člověk žil v úplné izolaci, žádné intuice by neměl (nehledě na to, že by z něj defakto nevznikl člověk)

Bohužel se zdá, že prostředí je sice stabilní, ale zásadní bývá rozhodování hlavně v nestandardních situacích. Tam, kde není příliš exaktních zkušeností. Tam může pomoci pouze rozumem ovládané rozhodnutí, podpořené vědomě získanou a zpracovanou zkušeností. Intuici respektuji jako možný nástroj, ale neberu ji jako zásadní nástroj k rozhodnutí.

Hra by mohla vypadat takto:

Udělej to

Udělejte v konkrétním čase a místě konkrétní věc. Udělejte ji, přestože byste ji za běžných okolností neudělali.
Udělejte, vykonejte nějaký čin v rámci hry s naprostou střízlivostí a plným vědomím. Tak máte také otevřenou možnost získat zpětnou vazbu a z ní se poučit.
Když ji uděláte jen jako mimochodem, bez vlastní pozornosti, nezpozorujete ani její podstatné výsledky.
Vynaložte do hry energii, o které víte, že je pro tu hru nutná. Investujte ji.

Čerpejte inspiraci ze svého volného času, prostředí, přátel. Dejte hře nějaký stupeň složitosti.
Ale poučte se z nich ve smyslu: Dokázal jsem to zejména proto, že jsem to CHTĚL udělat. Jak to proběhlo a dopadlo atd. už je jen procesní záležitost.

Příkladů co udělat je spousta. V rámci hry to jsou většinou věci jednoduché, které váš ani cizí život nijak neovlivní. Nakreslete něco, přemístěte předměty, dejte novou vlastnost věcem, které dostud tuto vlastnost neměly… Výsledek vyhodnoťte.

Neudělej to

Hra má i alternativní průběh ve smyslu „neudělej to“. Prostě věc, kterou byste dokázali dělat (je snadná, ověřená), nebo běžně děláte, tak v této hře neudělejte. Je ale nutné si sám sobě říct, že to NEDĚLÁTE v rámci hry, z vlastní vůle. A z konkrétního důvodu, tj. výsledek může mít konkrétní cíl.

Nikoliv tedy z nedostatku času, nebo z nedostatku jiných zdrojů, ani z nedostatku schopnosti rozhodnout, nebo nedostatku podpory okolí. Buďte uspokojeni svou svobodnou vůlí něco neudělat. Neste následky toho rozhodnutí.

V obou hrách se budete potýkat s absolutními hodnotami, které nepřekonáte. Je to čas, jsou to přírodní zákony, jsou to vaše základní biologické dispozice. Nepřekonávejte je, ale přijměte je jako zásadní faktor hrající roli ve vašich hrách. V obou hrách naopak překonávejte relativní hodnoty. Dávejte jim takovou důležitost, aby jste je nepopřeli, ale zároveň aby byly funkční v rámci hry tak, jak sami chcete.

Pokročilé úrovně těchto her můžou být různými kombinacemi „udělej to“ a „neudělej to“ … Anebo naopak. Příkladem hry je, že jste pevně rozhodnuti něco udělat a z důvodů, které přichází, tu věc vědomě neuděláte.

Výsledkem by v obou závěrech hry měla být „naplněnost“. Naplněnost jako pozitivní pocit ve smyslu opaku frustrace. Prostě se vám něco povedlo. Povedlo se vám to rozhodnout z konkrétního důvodu (protože jste to podpořili svou vůlí a činy) a nebo jste to záměrně neudělali, opět zejména s podporou vlastní vůle a konání.

Další hry můžete opakovat se ztíženou náročností. S časovým posunem výsledků. Stále platí, že věci musíte začít a dokončit se stejnou duševní energií a s vědomím, že hra trvá, dokud ji sami neskončíte.

Můj závěr ze hry

Tato hra je zdánlivě jednoduchá, ale já si myslím, že je naopak velmi těžká.

Je důležité umět rozeznat charakter svých činů. Že jsou skutečně dělané z vlastní vůle. Naučit se je rozlišit. Naučit se ovládat sebe a své chování. Naučit se jej integrovat do prostředí v kterém existujeme a mezi chování okolí.

Naučme se rozeznávat své cílené konání (pokročilý stav) od vlastních přirozených reakcí na skutečnost (běžný stav). Pokud celým svým životem budeme pouze reagovat na přicházející skutečnosti, budeme možná žít život snadný, možná poněkud neuspořádaný a nepředvídatelný, ale myslím, že také ne příliš smysluplný.

Neopouštějme ani jeden přístup pro ten druhý. Nakládejme se sebou a se svým okolím oběma způsoby. Tedy buďme cílevědomí, ale zároveň buďme i přirození.

Další čtení:

Mé triky v Matrixu Default ThumbnailMé dětské nemoci Mé životní finty Mé životní zkušenosti Naše divná slova Co se dá dělat?
matrix

Má druhá hra

Mám takovou myšlenku.

Svět, ač velmi nepopsatelný ve své celistvosti, se ve svých jednotlivostech dělí na něco, co se nějakým způsobem doplňuje. Vidíme v něm určité logické protiklady. Chcete-li Jing a Jang. Přes tuto zdánlivou dualitu a polární jednoduchost si však nemyslím, že by byl svět pouze černobílý, nebo dvoustranný. Ten skutečný není. Celkový svět vnímám jako velice různorodý, mnohočetný, provázaný a funkční ve svých nekonečných titěrnostech  — funkčních pouze dohromady. Svět, člověkem doposud ne zcela pochopený a popsaný.

Ta jednoduchá, navzájem se doplňující dvojstrannost (kterou zde rozvinu) nám dává jen snadnější, člověku pochopitenější pohled na skutečný stav věcí. Na širší stav, nebo projev, na který nemusíme ihned dohlédnout. Proto je raději podvědomě, nebo zvyklostmi zjednodušujeme na protiklady, nebo doplňující se poloviny. Dokážeme je totiž tak lépe pochopit.

V mnoha případech je dualita opravdu velmi blízkým popisem reality, ačkoliv není její zcela přesnou interpretací. Binární popis světa je matematicky rozeznán a používán. Počítače tak fungují. Jenomže svět zdaleka není počítačově interpretovatelný. Ve skutečnosti žijeme s neustálými podmínkami pravděpodobností. Naučili jsme se velmi dobře vyhodnotit a zpracovat i ne zcela exaktní informace o realitě. Dokážeme dobře vyhodnotit i jen pravděpodobné informace. Třeba ty o té dualitě. Díky zkušenostem, které životem nabereme je pak umíme dobře posuzovat a závěry promítat do svého chování.

Občas hraju hru Najdi opak.

K této hře ještě používám dělení na věci obecné a věci lidské. Obecné je vše, na co člověk nemá vliv tak, jak si myslí nebo sám chce. Lidské jsou ty, které vzešly od lidí, a lidé na ně mají svůj vliv nebo je lidé přímo tvoří. U obou respektuji, že jsou. Vím, že ne vše dokážu správně rozeznat. Ty všeobecné, takřka přírodní a přirozené přijímám jak dokážu. Obecným věcem jsem mnohem více pokornější. U těch lidských, které rozeznávám, jsem však mnohem víc obezřetnější. Toto mé dělení se projeví v závěrech a vyhodnoceních hry.

Kdy se dá hrát:
Kdykoliv. Přichází k vám informace, události, nebo jevy, které se nějak tváří, něco vám říkají, nějak vypadají. Skvělé! … Báječné! … Neuvěřitelné… Strašné! Ty věci k nám často přicházejí s nálepkami, které jim dal někdo jiný. Nebo jsme si nálepky sami připravili do zásoby, aby s tím bylo méně práce. Novinky moc nezkoumáme, jen je automaticky přijmeme do své pozornosti, omrkneme nalepenou nálepku a uložíme do šuplíčku. Na později, nebo na někdy jindy. Ano, děláme to, funguje to. Civilizace nás to naučila.

Nyní hra:
Vyhraďte si myšlenkový prostor na to, abyste kromě běžných procesů zpracování nálepek a odkládání do šuplíčků se jmenovkami také nad věcmi přemýšleli. V rámci hry. Ne tedy nutně na zásadní, životně důležité úrovni. Paralelně. Někdy. Hrajte si s tím, co k vám přijde. Dívejte se na to dětskýma očima. Očima které nejsou omezené klapkami, na věci které nejsou polepeny nálepkami.

Zkuste najít k té věci její opak. Přesný. Nebo jakýkoliv, blížíci se té přesnosti.
Někdy to je snadné, protože tyto opaky existují. Vnímáme je smysly, rozumem, pamětí.

Jindy to je těžší, protože opakům z nějakého důvodu nevěříte, neznáte je, nebo si myslíte, že neexistují. Ale třeba jsou.
Někdy je takový opak nutné hledat ve vlastní fantazii. Přesto ten opak hledejte, vyformujte jej a postavte jej vedle té první věci. Vyrobte zrcadlo. Někdy je opakem něco, co má jinou skladbu materie, vychází jaksi z jiného základu ale nějakým jednoznačným vztahem je protikladem k té první věci. Ano, berte to jako legitimní protiváhu.

Co ale s tím dále? K čemu je mi hledání imaginárního opaku, o kterém vím, že se vylíhnul jen v mé hlavě?
Zvažte to a nedělejte unáhlená rozhodnutí. Možná že vám to přinese jiný vhled na věci, které jste si nevšimli, nebo jste je zanedbali viděním z jednoho úhlu pohledu.

Má to totiž skrytý háček. Ať už jsou schopnosti v nalézání opaků jakékoliv, ať už je fantazie sebedivočejší, neubráním se pojímat věci tak, aby FUNGOVALY. Pode nějakých vnitřních, nebo zjevných pravidel. Ta pravidla vychází z těch základních pravidel fungování všeho. Akce a reakce, zachování energie, příčina a následek, šipka času, pravidla entropie, dědičnost… To jsou pravidla, která jsou daná, která lidé nějakými výmysly nezmění. Přirozeně tedy tato pravidla MUSÍ být stejně použitá pro obě strany, aby se dalo hovořit o opaku. Tato pravidla nám dají nakonec to vhodné vodítko pro posouzení prvotních, ale i opačných věcí.

Když ani přes zvýšené úsilí, ani přes pokusy nahlížet na věci z různých úhlů nenajdu vhodný protiklad, … Pak se mi taková věc jeví jako unikátní , … jedinečný… a účelový… NESMYSL. Vznikl z nějakého konkrétního důvodu, který by se dal shrnout do: „Na první pohled nezřejmý nesmysl, u nějž je cílem, aby byl vnímán jako zřejmý smysl“

Výstupy z tohoto stavu budou třeba i zřejmé, nebo zjevné. Ale nebudou s vámi interagovat tak, jak byste předpokládali logickým vývodem z původního (příčinně nesmyslného) jevu. Protože budou patrně používat jiné interakce a jiná pravidla, které nejsou zřejmá. Které nemají být zřejmá. Které nesmí být zřejmá. A to je jádro problému.

Když tu opačnou věc sice zhmotníte, pojmenujete, popíšete, ale ve vztahu k té první nebude fungovat podle stejných pravidel, nebo nebudou funkční (při své protichůdnosti) obě navzájem, je na pováženou zda funguje i ta první. Zvažte zda bude fungovat sama o sobě, ačkoliv nemá svůj vlastní opak.
Dbejte, aby to doplnění mělo dostatečně podobný oběh energií. Tedy v rámci zjednodušení aby obě věci fungovaly bez zásadně rozdílných vstupů a výstupů. Prostě aby si byly zrcadlově podobné.

Pokud tomu tak nebude, narazíte na nerovnovážnou dualitu. Jedna strana se bude tvářit TAK JAK JE. Druhá strana bude jejím zdánlivým opakem. Ale aby mohla být funkčním opakem, tak bude zcela zásadní její interakce s vnějším prostředím, její vazba jinam, další intenzívní výměna energíí nebo hodnot. V závislosti na nějakém jiné čase, nebo prostoru. A hle, hned to je divné. Pak je ale tento stav protipólů nerovnovážný a rozhodně jej nelze považovat za ekvivalent Jing-Jang.

Namítáte ale, že samostatné a uzavřené věci neexistují? Exaktně přesně řečeno SAMOZŘEJMĚ ŽE NE. V těch nejširších mezích přeci souvisí vše se vším. Proto považuji za nerozumné to buď zanedbávat zcela, nebo to zanedbávat selektivně, výberově pro tu jednu věc.

Nyní jsem došel na začátek myšlenkové hry: V lidských schopnostech je přirozené nakládat s věcmi pomocí zjednodušení, pravděpodobností, pomocí alternativ. Použijeme-li tedy metodu zjednodušení, pak to dělejme s plným vědomím a spravedlivě pro vše, tedy i pro protiklady.

Závěry k této hře
Pomocí přiřazování opaků je možné, že začnete objevovat ten opravdovější a přirozený stav bytí.

Při používání hry se možná jednou budete lépe orientovat i ve skutečném životě. Hravě naleznete to, co jinak bez hry neobjevíte.
S uvědomováním opačných věcí nakonec budete vnímat ten reálný svět komplexněji, ale v těch konkrétních věcech s větším porozuměním.
Posoudíte příchozí jev jako přijatelný zejména když jej zpracujete rozumem a porovnáte s jeho opakem.

U funkčních věcí si budete vážit jejich funkčnosti, protože si uvědomíte že existuje i jejich nefunkční opak.
U nefunkčních věcí se snáze vyvarujete jejich použití, protože najdete, nebo si uvědomíte funkční opak. Tomu budete věnovat svoji energii.

A vaše myšlenky?

Další čtení:

Mé životní finty Mé životní zkušenosti Default ThumbnailMé dětské nemoci Má soukromá hra Mé prolomení Systému To iracionální myšlení
matrix

Má soukromá hra

co je důležité a co není. A můj závěr ze hry.
Abych si srovnal, co jsem, co dělám a co dokážu, tak hraju hry. Hry jsou už dávno popsané někým jiným, takže nejsem jejich objevitelem, jsem jen uživatelem. Možná jsem si našel jen vlastní cestu. Ani nevím jaká je v poměru k jiným, nesrovnával jsem ji s cizími.

Ty hry jsou většinou hrami mne samotného se sebou. V menší míře je hraji s jinými lidmi. Pokud se vůbec najde někdo ochotný je hrát.

Pokud se odhodlám hrát hry veřejně, snažím se, aby na tu hru ostatní přistoupili, věděli o ní a účastnili se. Hra, kde druhý neví, že si s ním hraju není tou hrou, co myslím. Je to spíše míjení, nedorozumění, nenaplnění, v horším případě to může být využívání, podvod.

Hry tedy hraju proto, abych vyhrál. Výhra v těch hrách je poznání něčeho, co bych bez her nepoznal, co bych jinak nezískal. Ve hře, které myslím, není výhra tím, za co se všeobecně považuje: jako kladný zisk. Možná -a přijatelná- je i prohra, z které se poučím. Hra mne chrání před prožitím skutečných rizik, které bych zakusil naostro v podobné situaci.

Pro mne je podstatné dokončení hry. V předpokladu že hra má svůj rozeznatelný konec, nebo průběh. Hra může skončit výsledkem, který bude výrazně negativní, bude to i totální prohra, nebo ztráta. Přesto s odstupem považuji takovou hru za úspěšnou, protože proběhla. Protože se rozběhl mechanismus hry a určitou dobu fungoval. Protože jsem měl šanci tu prohru rozeznat.

Hra Co je důležité

Někdo tomu může říkat žebříček hodnot, jiný má pro důležitá pořadí slovo priority… Jak je libo. Nechci polemizovat o tom, jak to vnímáme, nevnímáme, nebo jak se k tomu vyhraňujeme. Někdo si pod tím představí něco bytostně nepřijatelného, zásadně se srovnáváním nechce zabývat. Někdo to považuje za neuchopitelné téma. Myslím si, že ať už to je jakkoliv, stejně důležitosti posuzujeme. Základ našeho posuzování a vyhodnocování vychází z biologických, živočišných původů chování. Rozhodujeme se abychom přežili. Stále jsme zviřátka, která se rozhodují na základě nějakých podnětů. Vnějších, vnitřních. Děláme to vědomě i nevědomky, s rozumem, citem, s vrozenými schopnostmi nebo si myslíme že bez nich. Jsme zviřátka, ať už jakkoliv hlasitě křičíme, že jsme hlavně lidé. Někteří dokonce filozofují, jak jsme lidé plní intelektu a nad věcí.

Máte-li chuť, zkuste najít, co je pro vás důležité. Nejdřív si nahrňte všechno možné na jednu velkou hromadu. Bez ladu a skladu. Budou v ní věci z vašeho života, hmotné i nehmotné, Můžou v ní být i lidé, myšlenky… cokoliv. Je sice otázkou, co si každý na hromadu naskládá, ale to je jeho věc. Jak velká bude hromada, je na vás. Bývá tak velkou, jak ji dokážete unést.

Z té hromady postupně odebírete věci, které zahodíte. Nenávratně. Jste v koši horkovzdušného balonu a odhazujete přítěž přes palubu. NENÁVRATNĚ. Odhazujte věci, které jste si na tu hromadu přinesli.

Je to HRA! Neřešte KAM letíte, PROČ byste měli něco odhazovat atd… Úkolem je ODHAZOVAT to nepodstatné. Začátek je lehký, pak je to tvrdé. Pravidla jsou jednoduchá: Zbav se dříve toho, co potřebuješ méně. Ty důležité věci většinou mohou existovat bez těch méně důležitých. Naopak to nelze.

Nečekejte, že dosáhnete konce a budete spokojeni s výsledkem. Nečekejte že vám zbyde poslední věc, budete ji nadšeně třímat v rukou a říkat: TO JE ONO. Nejspíš to tak nebude. Budete spíš neschopni pokračovat.

Budete-li mít pocit že máte dohráno, pravděpodobně hru nedokážete odpovědně uhrát, vaše hra bude podvodem na vás samých. Pak už vůbec nepoznáte, co držíte v ruce, hru budete hrát zbytečně.

Možná že už jste tu hru zkoušeli. Možná že vás vyčerpala. Nevadí. Není rozkazem ji dohrát. Zkuste se k ní někdy vrátit, zkoušejte to vícekrát v životě, s různými podmínkami. Zkoušejte ji hrát společně s někým, kdo ji bude schopen hrát s vámi.

Ta hra má nějaké závěry, ale ne zcela jasné.
Můj závěr je tento: Nevysvětlím přesně co mi ještě zbylo. Nejsou to hmotné předměty. Přes intenzívní snahu o rozhodnutí, co je více, nebo co méně důležité, jsem došel k tomuto: Zhruba posledních několik „věcí“ je prostě důležitých natolik, že je nelze dobře používat bez jiných věcí. Jsou důležité tím, že je užívám společně, ne každou zvlášť, ani ne v nějaké hierarchii. Uvědomil jsem si, že díky nim jsem člověkem.

Kdokoliv by mne nutil vyhazovat dále další a další „přítěže“ tak mne zásadně a nevratně poškodí. Je to sice „technicky možné“ ale postrádá to smysl. Pokud se vzdám možnosti je používat, pak už jen těžko nebo vůbec dostanu šanci získat zpět.

Proto jsem sám v této hře hrál tak, abych se nedostal do té krajní situace — jen kvůli pocitu vítězství nad svým rozhodnutím. V životě se snažím chovat tak, abych se nedostal do nevratných situací. Čím méně mám voleb na výběr, čím méně mám času, tím větší a těžší mohu udělat chyby. Takovu mám zušenost sám se sebou.

Další čtení:

Má druhá hra To iracionální myšlení Má hromádka úspěchů Co uděláš? Default ThumbnailMůj kopanec zlu Má nepříjemná pravda
matrix

Můj balíček k přežití

Balíček vlastností, které vám pomohou přežít.

[1] Vnímejte, rozeznejte

Přijímejte informace tak, jak jste přirozeně schopni. Respektive tak, jak jste schopni tuto úroveň dlouhodobě udržet. (to dlouhodobé udržení, stabilita je výhodná zejména pro vás) Své vnímání lze navíc kultivovat, rozvíjet. Jsme biologicky nastavení učit se. Opakem vůle vnímat je záměrné, nebo bezděčné omezování vstupů, stavění umělých hranic a používání klapek na oči, nebo špuntů do uší.

Přestože tyto omezující pomůcky vám život v některém ohledu zjednodušší, zjednodušší jej často na úkor vás, na úkor schopnosti vnímat skutečnosti. Nezjednoduší vaši realitu. Informace o skutečnosti totiž vznikají nezávisle na vašich klapkách. Ano, mnoho věcí může být sice vnímáno, ale nemusí být vyhodnocováno, nebo být vůbec vyhodnotitelné. Opačný postup (vyhodnocení něčeho, co není vnímáno) neexistuje, nebo je chybným, zavádějícím sebeklamem. K vnímání vám pomůže bod [8].

[2] Vyhodnocujte informace

Vyhodnocením informace jim dáte vlastní vztah k ní. Přestože daná věc (informace) už dávno ten vztah k vám mít může. Vaše vyhodnocení je připuštění této informace do vašeho vědomí s pomocí rozumu. Přiřadíte jí nějakou další jakost podle vašich parametrů, vašich strukturovaných hodnot. To „kvalitní vyhodnocení“ informace bude zpravidla blízké, nebo identické s všeobecným vztahem, s tím, který vznikl nezávisle na vás. Metodiky vyhodnocování jsou různé, vícestupňové i s různými průběhy, opravnými mechanismy a efektivitou. Nalezněte svůj způsob a uvědomte si, že jej používáte.

[3] Vyhodnocujte možnosti

Rozlišujme možnosti cizí, obecné, nebo vaše vlastní. Je rozdíl si myslet, že máte nějaké možnosti a nebo tyto možnosti opravdu mít. Možnosti jsou jakési základy, dané předpoklady, dispozice, nebo aktuální stavy. Možnosti se však mění v čase, tedy jejich vlastností je také nestálost. Po jejich uvědomění (tj. přijetí do své pozornosti, případně vyrovnání se s nimi) je vhodné je aktivně zahrnout do svého stavebního balíku surovin. Z těchto základních stavebních kamenů se dá dále stavět.

[4] Vyhodnocujte zdroje

Zdroje jsou podobné možnostem, s tím rozdílem, že jejich stav nemusí být jen daný, aktuální. Zdroje v tuto chvíli nemusí existovat, ale lze vyvinout energii aby vznikly. Zdroje mohou být nezávisle na vás, mohou k vám přicházet, nebo je můžete sami tvořit. Mohou také zmizet. Zdroje nejsou nekonečné zdroje čisté energie vznikající z „ničeho“. Vnímejte Zdroje jako účelově směrovanou energii, která má nějaký původ. Která se vás týká. Vy je můžete pasivně přijmout do výbavy svého bytí, nebo zdroj zkultivovat a přímo nasměrovat k sobě. Dejte zdrojům vhodná kvalitativní měřítka, abyste k nim mohli zaujmout nějaký vlastní vztah. Připusťte, že zdroje se používají, přestože jejich původ nemusíte znát, nebo chápat.

[5] Rozhodujte se

Rozhodnutí u lidí není přímo závislé na předchozích [1,2,3,4] krocích. Tyto kroky je pouze vhodnější používat pro vyšší kvalitu následného rozhodnutí. Lidská rozhodnutí se neřídí matematickými zákonitostmi, kde by závěr bez jasně daných předpokladů ani nemohl vzniknout. Lidské rozhodnutí, nebo závěry vznikají i za minima daných předpokladů k rozhodnutí. Člověk ke svým rozhodnutím používá dědictví prostředí, svého druhu a vrozené dispozice. Na ně se až později nabaluje rozum, zkušenosti, inteligence, moudrost. K rozhodnutím používejte veškeré své dispozice, tedy nejen nejblíže se nabízející. Používejte k nim i emoce, vnitřní biologické signály, nebo svoje bazální vědomí. Dejte všemu rozumně vyváženou důležitost. Přes zdánlivou neuchopitelnost tohoto doporučení to stejně děláme. Často však nevědomky, bez schopnosti a vůle tyto úkony přijmout. Je možné se tím zabývat tak, abychom se v procesech rozhodování více orientovali, přestože je nebudem schopni dokonale pochopit, ani ovládat.

[6] Konejte

Konání je aktivní proces zhodnocení vaší vůle, vašeho rozhodnutí, nebo praktický průběh vámi podpořených jevů. K uskutečnění jste pravděpodobně použili předchozí body [1,2,3,4,5]. Přestože jejich kvalita a vaše povědomí o nich nemuselo být valné, nebo nemuselo být objektivně dostatečné. Vaše konání je činnost, kde jste významným prvkem v procesu a kde jste často i iniciátorem, nebo konečným příjemcem výsledků. Kromě toho stále budou probíhat procesy nezávisle na vás. Je velmi pravděpodobné, že ač sami nechcete, budete dělat procesy, které se vás sice budou týkat, ale nebudete jejich pravým (ani jediným) iniciátorem, nebo jediným realizátorem, nebo spotřebitelem. Cíleně se snažte dělat věci podle sebe, zejména na základech [1,2,3,4,5].

[7] Neste odpovědnost

Existujeme v uzavřeném systému, který má uzavřené koloběhy energií. Pokud máme pocit, že je koloběh neuzavřený, (tj. energie přichází neznámo odkud, nebo výstupy odchází neznámo kam) je to pocit pouze z naší neznalosti. Z důvodu uzavřenosti jsou vaše činy i jakákoliv energie nebo jevy nějak promítány na následky. Je to princip kauzality, příčiny a následku, směrově shodný se všeobecnou šipkou času. Vaše konání tedy uskutečňujte tak, abyste měli dostatečné povědomí jak o příčinách, tak i možných následcích. Z mnoha důvodů se vám nepodaří dělat dokonalý proces oběhu energií. Nepodaří se vám realizovat úplně zpracované a dopodrobna poznané činy, u kterých byste znali veškeré příčiny i následky. Vaší vůlí by měla být snaha o dosažení nejblíže možného, spíše kvalitnějšího stavu. Uskutečňujte své činy s vědomím uzavřenosti systému, s nesením odpovědnosti za jakékoliv následky. Se znalostí případných rizik. S kalkulací rezervy, kterou do vašeho konání vědomě vložíte. Umět nést následky znamená vydržet ztrátu, nebo také umět zpracovat případnou výhodu.

[8] Učte se

Procesu učení se dotýkáme v mnoha aspektech lidského konání. Učení také probíhá i mimo člověka (u zvířat, u rostlin). Učení je zásadní schopností, který nám umožňuje nějaký (tj. kvalitativně jakýkoliv) vývoj. Učení na úrovni organické (některé buněčné biomechanismy podstupují proces učení aby byly funkční), na úrovni jednotlivce (jednotlivá osobnost podstupuje učící procesy, aby mohla vůbec existovat ve společnosti) i na úrovni společenské (kolektivní znalosti i vědomí je nutně budováno na procesech učení a paměti). Pro vaši existenci je tedy učení zásadní a podstatný proces. Je nutné k přežití. Učte se a v rámci struktur které kolem nás existují, podporujte procesy učení. Díky učení lze používat předchozí [1,2,3,4,5,6,7] nástroje efektivněji, cílevědoměji a smysluplněji.

[9] Relativizujte

Přestože jste unikátním, jedinečným a hlavním prvkem v ovlivňování sebe sama, tak se snažte tuto vyjímečnou pozici „relativně“ zařadit. Integrovat, zahrnout do ostatních jevů. Přiřaďte sami sobě relativní vztah k okolí. Vhodným zrelativněním se nezlikviduje vaše unikátnost, ale v souvislosti s ostatními jevy jí dáte pravděpodobnější (ačkoliv nepřesnou) souvztažnost. Pod vědomím relativity se dají předchozí body efektivněji (ačkoliv nepřesně) používat. Respektive je výrazně menší riziko, že se střetnete se zásadně jiným stavem, než jaké by bylo pouze to vaše (zdánlivě přesné) pojetí. Připusťte, že jsou i jiné jevy, které vás formují.

[10] Držte si palce

Přes zdánlivé zvládnutí všech bodů, při jejich co nejlepším používání… přesto nejsou automatickou zárukou k čemukoliv. Existujeme velmi pravděpodobně ve světě, kde budoucnost není jednoduše vypočitatelná z minulosti, ze současnosti nebo z přesně daných dispozic. Pokud je, tak zdaleka ještě nejsme schopni tyto procesy rozeznat, pochopit, natož používat. Jsou tak dalece mimo nás, že je můžeme označit nanejvýš jako lidsky neuchopitelné, nebo neovlivnitelné.

Lapidárně řečeno: držte si palce v tom co prožíváte i děláte, …protože nic jiného vám defakto nezbývá.

V něčem se opakuji? Samozřejmě!

Další čtení:

Mé triky v Matrixu Mé prolomení Systému Naše divná slova Mé životní finty Default ThumbnailMé dětské nemoci Default ThumbnailMůj kopanec zlu
matrix

Můj kopanec zlu

Jak se vypořádat se zlem, které na vás dotírá.

[1] Rozlišujte

Hlavním předpokladem je, umět rozeznat to co vám opravdu škodí. Ne vše je jednoznačně a univerzálně škodlivé, ne vše je škodlivé  zejména pro vás a ne vždy se to škodlivé projevuje tak, aby bylo ihned poznat. Pro rozlišení jsou nutné důsledné postupy v kterých vnímáte, zpracováváte, korigujete, revidujete a vyhodnocujete to, co k vám přichází a co se vás týká.

Totéž děláte sami se sebou. Opakovaně, protože vše se mění i v čase. Pokud to neuděláte, je riziko, že tím hlavním zlem jste třeba nakonec sami sobě, akorát to tak nevnímáte. Jen to promítáte do něčeho / někoho jiného. CO je tím zlem se zde nedozvíte. Je však osobní povinností každého z nás snažit se jej rozeznat a pak se s ním vyrovnat.

[2] Nebojte se

Strach je živná půda pro pěstování všeho, co vám ubližuje. Překonáte-li animální strach z neznámého, zlikvidujete předpoklad ke vzniku na něm založeného zla. Strach není nutno překonat zcela, nebo jej potlačit nějakým umělým způsobem.
Neničte strach vyplněním své emoční kapacity tím, co pouze otupuje vnímání. Strach jsou emoce, které vás nikdy úplně neopustí. Je však možné jej svým rozumem natolik zpracovat, že nakonec strachem nebudete ovládat svůj rozum, ale rozumem budete zvládat svůj strach.

[3] Odmítejte

Slovo NE je ve své jednoduchosti skálopevné. Používejte jej s rozmyslem, zřídka, o to však rozhodněji. Jasné NE pochopí každý, rozeznají je i jiní živočichové, nejen člověk. Pokud zlo vaše NE nerespektuje, nebývá to kvůli tomu, že jej nevnímá, ale že jej chce vědomě překonat.
Když na vaše NE zlo nereaguje, je také vhodné ověřit, zda NE bylo pochopeno v dané situaci. Toto ověřování mívá neodhadutelný průběh. Vaše NE není automaticky zbabělý, nebo zpátečnický postoj. Je to odpovědná volba mezi variantami ANO — NE.

[4] Dostůjte

Důsledné konání v zájmech, které považujete za nutné a důležité, je podstatnou silou v boji se zlem. Důslednost znamená vytrvat k cíli, ke kterému směřujete. Přestože (i právě proto že) ta cesta k cíli znamená setkávání se zlými nástrahami. Nedůsledností ztrácíte svoji pozici.

[5] Netolerujte

Tolerance je chybná v případě, kdy se zlo už projevuje a vy k němu máte například falešně benevolentní postoj. Svojím laxním přístupem, banalizací, nebo chybnou blahosklonností dopřáváte zlu (o kterém už máte ověřeno že jím skutečně je) dostatek prostoru. Tolerance je nebezpečný luxus, následky se nemusí projevit ihned, ale o to více se projeví později.

[6] Vyvětrejte

Na zlo může fungovat i metoda včas otevřených dveří. Rozběhnuté zlo jimi prosviští a rozplácne se o protější zeď. Dělejte to pouze v tom případě, kdy máte CELÝ proces pod  kontrolou, až do fáze jeho likvidace. Pokud zlo nezvládnete, máte jej v baráku. Snad je metafora přijatelná, jiná mne nenapadla.

[7] Nelžete

Nelžete hlavně sami sobě. Nelžete si, že vás se to netýká, ačkoliv ostatních ano. Vaše lži sice můžou chvíli fungovat, ale nevytvoříte s nimi nic, co by vám dlouhodobě umožnilo orientaci v realitě a usnadnilo případné souboje se skutečným nebezpečím. Z vlastních lží vytvoříte opět jen klamné přístupy ke skutečnosti, zástupná řešení a zdánlivou realitu. V té se ztratíte a budete jen obětí.

[8] Nevracejte

Zlé skutky se nesnažte oplatit ve stejném duchu. Nejenže tím nic nevyřešíte, naopak ještě upevníte postoj, díky němuž tyto skutky vznikly. Pro zlo je největším zásahem, když zajde na vámi projevený nezájem. Nezájem by měl být rozeznatelný jako nezájem z konkrétního důvodu, ne pouze apatie. Když proti zlu stavíte pouze hradby kolem sebe, zlo si vždycky najde cestu, jak je přelézt. Kdo se jej nebojí a zároveň nepoužívá zlé metodiky, zlo nemá z čeho růst a sílit.

[9] Neutíkejte

Opouštění pozic je selhání v přístupu k věci. Utíkáním mám na mysli zkratkovité jednání, nevyhodnocení situace, zbavení odpovědnosti. Kdo utíká, tak pouze snadno nastavuje nekrytá záda. Vzdává se. Útěk prakticky nelze vyargumentovat.

[10] Vyjednávejte

Při střetu s tím, co považuje za „zlého protivníka“ nejdříve vyjednávejte. Za situace, že je k takovému vyjednávání prostor a vnitřní síla. Když není prostor, vytořte jej. Buďte stále ve střehu. Zlo buduje svoji sílu na tom, že vy sílu, prostor ani čas nemáte.
Pokud je tedy možno jednat, tak nejdříve vyhraďte čas, ujednoťte slovník, dejte najevo svoje zásady vyjednávání. Velkou chybou je hledat od začátku argumenty které vyjednávání rozdělují a vzniká stále horší křížová komunikace a konfrontace. Bez ovládání průběhu vyjednávání bude tendence ještě více obrnit své pozice.
Začněte nacházením SPOLEČNÝCH věcí, které si souhlasí. Ač ještě není vůbec na řadě podstata věci ani vyřešený spor. Snažte se najít nejvyššího společného jmenovatele na kterém se dá shodnout a od něj postupujte k detailům. Tyto pozitivní věci ZAPISUJTE.
V případě nejistoty se vraťte k zapsanému. Je možné, že dojdete úplně do jiného bodu v kterém už se neshodnete, než na jakém zdánlivě stojí jádro konfliktu. To však bývá pravou příčinou sporu, na kterém zlo buduje svou sílu.
Na dosažených dílčích úspěších, argumentaci a cílevědomosti si budujte pozici, v které nakonec bude větší šance na vítězství, než by byla v případě použití hrubé síly.

Další čtení:

Default ThumbnailMé dětské nemoci Naše divná slova Mé životní zkušenosti Můj balíček k přežití Mé prolomení Systému To iracionální myšlení
matrix

To iracionální myšlení

Napsat komentář
Hitparáda hloupého chování.
Hloupost je zvláštní druh komodity. Nikdo vám ji neprodá, často jen z ní někomu jinému plyne zisk.

Chci se bavit!

Mám svaté právo být baven(a) a proto CHCI, vyžaduji zábavu. Nechci do ní adekvátně investovat, chci ji jenom spotřebovat. Nezajímají mne okolnosti vzniku mé zábavy. Nezajímá mne, že je ta zábava pošetilá, nebo povrchní.

Svezení

co bych se snažil? Já pouze konstatuji, remcám, nebo nadávám na stav. Nechci investovat do změn, chci jen těžit z případných výhod, pokud mne k nim někdo dovede, nebo do nich sám zainvestuje. Pokud se případná změna náhodou protne s mými předchozími kecy, jsem génius. Pokud ne, dělám, že se mě to netýká, nebo že jsem moudře hovořil o něčem jiném.

Nefunkční spravedlnost

Proč bych JÁ měl cokoliv udělat ve společném problému, když ON si začal? Chci jen spravedlivé a fér jednání! Proč bych JÁ měl udělat cokoliv pozitivního, když ON evidentně jako první vyrobil problém? Takže tím pádem jsem z obliga a raději budu do konce věků zarytě ČEKAT až ON náš společný problém vyřeší. JÁ jsem přeci ten hodný, který nikomu neubližuje a hlavně za nic nemůže!

Důležité pinožení

Nemůžu a ani nechci si usnadnit své pinožení. Musím přeci pinožit. Nechci se nad ním ani jen zamyslet, protože musím pinožit. Nemám čas si udělat čas. Nemám čas se rozvíjet, protože právě těžce pracuji na tom, abych se měl jednou lépe.

Nepochopení kauzality

Jelikož reaguji na důsledky, tak ty jsou pro mne nejvíce důležité. Nezajímají mne pravé příčiny. Žiju v přítomnosti a nevnímám, že to je díky minulosti. Nechci řešit, že se mne minulost zásadně týká a že své skutky bezděky promítám do budoucnosti. Nechci řešit budoucnost, protože teď mám plno práce s přítomností.

Nakládání s hodnotami

Jakmile něco ušetřím, můžu to svobodně a kdykoliv vyplýtvat. Mám peníze a můžu si s nimi dělat co chci. Když je něco moje, tak je to prostě moje. Co vypadá jako majetek někoho jiného, mělo by se prověřit, zda to náhodou nepatří všem. Pokud něčeho nemohu dosáhnout, raději to zničím, než abych dopustil, že to získá někdo jiný.

Krátkozrakost, nedohlédnutí dál

Vidím, že ta cesta vede z kopce, takže mne nezajímá, ani nechci uvažovat o tom, že by mohla být i do kopce. Abych se já i moje děti měly dobře, dělám vše bez ohledu na širší souvislosti. Hlavně pro sebe to nejlepší. To, co sám nevidím, tak pro mne teď, ani později neexistuje. Ačkoliv bych i mohl vidět, raději se dívat nechci.

„můžu si to přece dovolit“

Mám peníze, které jsem těžce získal, takže chci za ně taky to nejlepší. Nebo mám díky nim pocit moci, takže z tohoto důvodu je veškeré mé konání správné a nemusím jej obhajovat ani sám před sebou, natož před kýmkoliv cizím. Vše se dá koupit, záleží pouze za kolik peněz. Toto pravidlo mi dosud vychází, tedy je správné.

Podmiňování skutků

Až vy první přemístíte tu horu, tak já se pak rozhodnu, zda udělám laskavost a vykonám o jeden krok navíc. Do té doby se budu se všemi dokrve hádat. Budu se vztekat, žvanit a křičet že neděláte to, co po vás chci. Buďte rádi, že s vámi mám svatou trpělivost, jinak bych s vámi zatočil.

Dvojí metr

Mé chyby jsou v mých očích maličkosti, zatímco vaše chyby jsou podle mne zcela zásadní a neomluvitelné. Kdybych byl ve vaší situaci, takové chyby bych samozřejmě nedělal. Jsem obětí chyb cizích.

Úzký úhel pohledu

Nezajímá mne pohled z jiné strany, protože ten můj pohled se mi líbí. Mé klapky na očích mi vyhovují. Dávají mi důvod říci, že to co vidím, je jediné správné. Ostatní mne nezajímá.

Pocit zdánlivé izolace

Za mým pevným plotem se mám (budu mít) dobře, nepustím k sobě cizí zlo, nebo neštěstí. Stačí mi jen, když budu moci kdykoliv ze svého domu vyjít na lov, z kterého si přinesu co chci. To co nepotřebuji, pak vyhodím za plot. Nepotřebuji vás ke svému štěstí.

Devalvace hodnot

Co je zadarmo, tak na to mám automaticky nárok a právo. Zadarmo přeci znamená, že toho je dostatek, neubývá to a mohu s tím svobodně nakládat. Můj vztah k věcem zadarmo je jejich neomezitelné použití. Kdo moje nároky omezí, ohrožuje má práva.

Chybná extrapolace

Dříve vždy bylo nějak, tak zcela přirozeně očekávám, že později bude stejně, nebo spíše lépe. Změny podmínek, které se zásadně promítají do následků, nevnímám. Pokud na ně někdo upozorní, banalizuji je se nepodloženou vírou, že případné změny snadno vyřešíme jako vždycky. Nebo že jsou chybné právě proto, že dosud vše přeci bylo tak, jak bylo.

Zcestné přirovnávání

jelikož jsem sám nic špatného neudělal, tak předpokládám, že ostatní také jako já nebudou nic špatného dělat. To, co se mi líbí je obecně správné, to co se mi nelíbí, je pochopitelně všeobecně špatné. Ten kdo se mi nelíbí, dělá pochopitelně jen špatné věci.

Zbavení, vyhnutí odpovědnosti

Na otázku: jaký je na to TVŮJ názor? odpovídáme: Názory různých lidí na to jsou různé A PROTO já NEMÁM ŽÁDNÝ NÁZOR. Moje odpověď tedy skončila TOUTO VĚTOU.

Oni za všechno můžou, to já ne. Já jsem jiný, lepší než oni. Je mi jedno co dělají jiní, pokud se mě to přímo netýká. Pokud něco dělám, tak za tím dobrým je samozřejmě moje těžká práce, za to špatné mohou pochopitelně zase jenom oni.Ani tento text se mě vlastně netýká, já jsem přeci rozumný člověk, který nedělá hlouposti jako… Oni…

Další čtení:

Naše divná slova Mé životní zkušenosti Mé životní finty Mé triky v Matrixu Default ThumbnailMůj kopanec zlu Můj balíček k přežití
matrix

Naše divná slova

Slova které používáme ve významech, jaké jim nepatří.

Ano / Ne

Elementární stavy rozhodnutí. Pro svou jednoznačnost se používají i v počítačích, na základě těchto stavů lze realizovat další složité chování. Jejich významy nemají alternativy a jsou si navzájem přesně opačné. Bohužel lidé se naučili přidávat slovům ano/ne i nemístné podmínky, nebo výklady. Není efektivní vykládat ano/ne ve smyslu „říkal ano, ale asi tím chtěl říci, že spíš ne!„

Tento přístup a použití slov nevede k cíli. Je to dokonce zcela chybný výklad, který rozkládá komunikaci a na to navázané jednání. Přijímejte tedy slovo ano/ne vždy tak, jak bylo řečeno, přestože máte pochybnosti a myslíte si, že bylo myšleno jinak. Pokud skutečnost bude jiná, než bylo řečené, není to vaše chyba, ale toho, kdo neřekl přesně ano/ne.

Dále: kdo se ptá jednoduchými otázkami, měl by umět také přijmout jednoduché odpovědi. Bez diskuse o nich. Je chybné, když po získání odpovědi ano/ne reagujeme „nojo, ale…“ místo toho, abychom přijali toto rozhodnutí, nesouhlasili, nebo položili další jednoznačnou otázku.

Omlouvám se

Mezi základními slovy mezilidské komunikace jsem vynechal „promiňte, omlouvám se“. Je to drzé? Pro mne ne. Nepovažuji to za nutné je do užšího výběru zařadit. Kdo se dobře vypořádá s předchozími slovy, bude slova omluvy používat velmi vyjímečně.

Neomlouvejte se za své skutky, ale odčiňte je svým jednáním. Nebo ještě před tím dělejte vše tak, abyste se omlouvali co nejméně. Každý děláme chyby, to je jasné. Chybou je i tyto chyby banalizovat, nebo je omlouvat.

Nemluvte tedy o tom, že je vám líto, ale svým chováním projevte své emoce, nebo své rozumové pochody. Někdo slovo „seomlouvám“ (říkáno vcelku) používá jako průbojník, který mu rozhrnuje cestu ve svém jednání. Jindy je používá jako snadný a univerzální zametač vlastních výkalů. Ani jedno nepovažuji za pravý význam omluvy.

Samozřejmě

Slovo samozřejmě se používá jako podpora sdělení. Je to ukojení vašeho očekávání ve věcech, které byste rádi a které nejsou zas tak úplně dané, spíše existují na základě nějaké dohody. Ale pro větší důvěryhodnost se slovem zaměnují takové dohody za základní neměnitelné hodnoty.

Řečníci, kteří používají slovo samozřejmě, se o ně opírají, jako o pevný pilíř vlastního plytkého řečnění.   „Samozřejmě“ je hodnotné pouze ve skutcích, které jsou lidmi konány a jsou pro ně samozřejmé. Vše ostatní nebývá samozřejmé, jen se o tom „samozřejmě“ mluví.

Drtivě

Podivná podpora vlastního sdělení. Slovo drtivě se používá tam, kde je potřeba podpořit intenzitu, aniž by bylo možné, nebo žádoucí ji nějak obhajovat. Toto slovo jsem používal dříve také, ale stále více se snažím jej nepoužívat. Protože nevystihuje podstatu, není argumentem, spíše je zástěrkou nedostatku ověřitelných argumentů.

Všichni

Generalizování je snadný, ale nebezpečný popis skutečnosti. V případě, že slovem všichni nekonkretizujeme jasně danou množinu „všichni lidé v této místnosti“ pak jde častokrát o slovo, které nemluví o všech, pouze si přeje, aby vypadalo, že se mluví o všech.

Tak to je

Typické konstatování z důvodů utvrzení vlastní pravdy, nebo osobního pohledu. Je velmi málo věcí, které jsou nezměnitelné. Tyto věci existují bez lidského přispění a nezpochybňuji je. Zpochybňuji přístup „tak-to-je“ v lidském chování. Funguje pouze z naivní neznalosti, z nadutosti, nebo z očekávání. Zmizí rozplynutím při prvním doteku s realitou. Netvrďte mi, že „tak-to-je“ ale udělejte něco, abych to o vašem konání mohl říct já.

Nikdy

Používá se chybně jako definice vlastního přání, nebo popis vlastního vnímání skutečnosti, bez ohledu na reálný, nebo i pravděpodobný stav věci. O skutečném pochopení slova NIKDY jsem už psal. Pokud se kdy setkáte doopravdy se stavem NIC, nebo NIKDY, tak vás to pěkně psychicky rozebere a toto slovo začnete používat velmi zřídka.

A proč?

Není chybou se ptát „proč“ u věcí, které objevujete, poznáváte, nebo jim nerozumíte. Je to dokonce potřebné a velmi obohacující.

Otázku „a proč?“ nepřijímám s libostí v situacích, které jsou častokrát mezi lidmi. Tato otázka je totiž vcelku vyjádřením: „a proč se chováš takto, když já OČEKÁVÁM tvé chování tak, jak si JÁ PŘEDSTAVUJI?“

Situace nastává tehdy, kdy se tazatel ptá, proč je tvé chování jiné než sám chce (předpokládá). Příkladem chování je: „Rozhodl jsem si vzít ČERVENOU čepici“. V takovém případě považuji „a proč?“ za dotek osobní svobody, jakákoliv odpověď je sice možná, ale je bez užitku.  Pokud použijete bod [1], vaše otázky „a proč?“ dostanou pravý význam a bude mít smysl na ně odpovídat.

Nevím

Alibistický přístup k řešení vlastních úkolů. Není chybou říkat NEVÍM když objektivně nemáte dostatek informací. Když máte vlastní pochybnosti na základě nedostatku. Toto slovo se však často říká místo: Nechci být odpovědný ke svému postoji, nebo nechci vědět. Konstatováním „nevím“ se zbavujete odpovědnosti, ale také případného vítězství. Nezbavíte se prohry, možná ji jen přechodně oddálíte.

Chci

Chtít neznamená přát si. Zde je slovo popsáno jako vyjádření  potřeb bez vlastních investic. Kdo pouze „chce“ a nehodlá vložit odpovídajcí energii, tak zpravidla nezíská to co chce. Nebude naplněn realizací, bude jen trápen svým chtěním. Je možné, že přes dílčí získání jednoho, ještě více ztratí. Místo „já chci“ bych raději používal „dělám vše co dokážu, abych mohl„. Je to ale komplikovanější, než výkřik „já chci“.

Musíš

Zjednodušení v zájmu někoho. V lidském konání je jen velmi málo věcí, které musíte. Už jsem psal, že jediné, co nás s jistotou nemine je smrt. Ostatní lidské záležitosti jsou pouze pravděpodobné. Ti, kteří říkají „musím, musíš…“ častokrát pouze proklamují „takto se to dělá“ … místo aby říkali „je možné (výhodné, ověřené) to dělat NAPŘÍKLAD takto„.

Používáte ještě jiná slova, s kterými bychom se měli ve vlastním zájmu vypořádat?

Další čtení:

Má slova do ticha Má hromádka úspěchů Default ThumbnailMé dětské nemoci Default ThumbnailMůj kopanec zlu To iracionální myšlení Mé životní finty
matrix

Mé dětské nemoci

Z dětských nemocí postupně vyrosteme, ale některé si s sebou neseme celý život. Pokud nechceme, nelze je vyléčit.

[1] ptejte se

Neptejte se proč je svět na vás tak ošklivý …. Ptejte se, co můžete udělat, aby byl svět pro vás přijatelnější. Abyste s tím světem vycházeli. Vycházení neznamená pokorné područí pod vnějšími vlivy. Znamená to, že chcete žít podle vyjednaných podmínek.

Přesto, že část podmínek je pro vás méně přijatelná. Vyjednávejte a ptejte se, přestože jste nesrovnatelně slabší, než okolní svět. Ptejte se, abyste se obohatili o své prožitky těžící z poznání. Přijímejte bez diskuze pouze takové podmínky, které nejdou v principu měnit. Akceptujte přírodní procesy a respektujte je.

[2] zkoušejte

Děti se učí pozorováním, objevováním a zkoušením. Mají šanci zkoušet nové věci s jištěním svých rodičů. Když nedostanete možnost zkoušky, projedete to později naostro. Když jako rodiče nedáte dětem řízenou příležitost něco zkusit, možná to zkusí bez vás. Možná to zkusí příliš pozdě. V době, kdy jiní už nezkouší, ale realizují. Možná že něco už nezkusí nikdy. Zkoušejte včas to, co se dá zkusit. S plnou odpovědností dospělosti.

[3] chybujte

Dělejte chyby dokud můžete. Chybujte dokud se z chyb dokážete poučit. Dokud se dají napravit. Dokud vám chyby někdo odpustí. Nebude to věčně. Vlastní chyby budete dělat i přes svá předsevzetí je nedělat. Připravte se na své chyby a ony nakonec nepříjdou. Chyby z kterých se nepoučíte jsou stavebním kamenem pro další chyby. Úspěchy, které nejsou základem dalších úspěchů, mohou být nakonec chybou proto, že jste s nimi zůstali na místě.

[4] vzdejte se

Vzdejte se toho, co je nenávratně nedosažitelné. Píšu teď o lidských skutcích, v přímé závislosti na čase kdy probíhaly, nebo měly probíhat. Pro vás nejsou ZCELA ztraceny, jsou ale dostupné už jen v NOVÝCH podmínkách. Nové podmínky však mohou podstatu skutků velmi změnit, počítejte s touto možností. Nelpěte na tom, co můžete lehce ztratit. Protože tím bolestněji to ztratíte.

[5] nečekejte

Nečekejte až se něco SAMO stane. Dělejte věci právě teď! Neodkládejte to jen z důvodů, že NEVÍTE zda je TEĎ ten pravý čas. Nikdo vám neřekne to magické slovo „Teď“. Vydržte trpělivě na výsledky tam, kde je ČAS důležitou součástí procesu.

[6] zbavte se

Snižujte své závislosti na nepodstatných věcech, na nepodstatných zdrojích vaší touhy, na vlastních potřebách, které byly vybudovány cizí nabídkou. Snižte závislosti na lidech, kteří vám nepodstatné věci nabízí, nebo vaši závislost přímo budují. Snižte své závislosti na myšlenkách, které nesdílíte svou vnitřní myslí, pouze vám byly předneseny jako cizí informace. Je možné žít bez závislostí, je to dokonce snadné. Ale je nesnadné závislosti rozlišit, k tomto stavu dospět. Někdo si tu cestu dokonce sám ztěžuje, nebo zcela vylučuje.

[7] neslučujte

Neslučujte svá konání a vztahy z důvodu zefektivnění, zjednodušení, nebo sjednocení neslučitelného. Dosáhnete naopak větších komplikací, než očekáváte. Příkladem takového sloučení, je spojování osobních a pracovních vztahů. Aby se vám lépe dařilo. Málokdy se to podaří a nezávisí to pouze na očekávatelných předpokladech. Místo toho se snažte jednotlivé procesy rozeznat, adaptovat je pro váš konkrétní  zájem, podporovat, ustálit a vykrystalizovat tak, aby byly stabilní a zároveň flexibilní vůči novým změnám.

[8] nezkracujte

Zkratky se nabízejí jako snadná řešení složitých úkolů. Zkratkou je i řešení pomocí zástupce, který nahrazuje sebou něco zcela jiného. Dlouhodobě takový zástupce neřeší původní problém. Komplikací je, že nemusíte být schopni zkratky rozeznat, přesto je můžete používat, ale nemůžete se pak ubránit jejim následkům. Používejte zkratky jen vyjímečně, s vědomím co děláte. Nikoliv s nadějí, že to snad vyjde.

[9] plánujte

Rozvrhněte svůj čas do přizpůsobitelných plánů. Časové roviny rozvrhujte opačně, než to lidé zpravidla dělají.

Nejbližší časové plány mohou být nejvíce uvolněné. To však neznamená, že budete smýkáni nečekanými událostmi. Přirozeně žijte, ale na každou změnu reagujte okamžitě a flexiblně. Mnoho věcí se děje nezávisle na vašich plánech a je zbytečné se zlobit, že pevné plány nevychází.

Střednědobým plánům dejte rozumné hranice a milníky, které chete potkat, aby jste poznali, že plán probíhá. Střednědobé plány nemusí mít přesný cíl, ale měly by mít směr a vyhrazenou energii, která je k nim potřeba.

Nejdelší životní plány… k těm přistupujte velmi vážně a když je jednou sestavíte, jděte za nimi s investicemi všech sil. (Na konci cesty najdete velikou číslici 42 🙂

Plány můžete měnit, přestože to má svá rizika. Zvyšováním nároků před dosažením plánu se můžete vyčerpat i v tom, co byste dosáhli lehce. Nenaplněnost může být přítěží. S častými ústupky riskujete, že vás časté změny nenaplní pocitem smyslu, nebo štěstí, přestože cíle dosáhnete. Ani nejlepší plány se však nemohou rovnat vašim skutkům. Plány jsou pouze rozumem a vůlí hledanou cestou k nim.

[10] vykročte

Stane se, přestože nechcete aby se stalo, že musíte udělat něco nepříjemného. Prostě je nutné do toho hovna šlápnout. V takovém případě to udělejte s jistotou v kroku a moc se tím nezabývejte. Strachy a tanečky kolem problému jsou horší, než když se s tím rychle a řízeně vypořádáte. Vykročte pevným krokem.

Další čtení:

To iracionální myšlení Naše divná slova Můj balíček k přežití Mé prolomení Systému Mé triky v Matrixu Má hromádka úspěchů
matrix

Má hromádka úspěchů

Triky, co by mohly v ideálním případě vést k úspěchu. Věřím jim a sobě.

[1] Buďte slušní

Pět slov by vám mělo stačit k většině mezilidské komunikace: Dobrý den, Prosím, Děkuji, Nashledanou. Používejte je v jejich pravých významech. Dosáhnete více, než vyzýváním, prohlašováním, nárokováním, vymáháním práv, vynucováním zákonů.

[2] Držte slovo

Vše co řeknete říkejte s vědomím, co říkáte. Řeči do větru vás nestojí žádnou energii, ale nedosáhnete jimi nakonec nic podstatného. Když lidé poznají, že svá slova myslíte vážně, tak vás budou respektovat, nebo se vás budou bát. Prvních si važte, na druhé si dávejte pozor.

[3] Buďte přesní

Můžete být přesní na vteřinu a nikdo to neocení. Nedosahujte přesnosti kvůli cizímu ocenění, ale kvůli svému vnitřnímu řádu. Kvůli své víře, že Vám přesnost přinese snadnější dosažení cíle. Přesnost vyžaduje intenzivní energii, neděje se sama od sebe, ani šťastnou náhodou.

[4] Soustřeďte se

Koncentrujte svoji mysl i konání na to, co děláte. Jakmile se soustředění rozpadá, ukončete to a udělejte něco jiného, ať už je to jakkoliv nepodstatná věc. Změna vám pomůže k další koncentraci. Nemá smysl se do koncentrace nutit svým usilovným přáním, ať už je podpořeno jakýmikoliv podpůrnými prostředky. Soustřeďte se i na dlouhodobé cíle.

[5] Buďte připraveni

Počítejte s možnými variantami, více řešeními. Udělejte raději něco, co bude nakonec nevyužito, než abyste neudělali něco, co bude jednou chybět. Připravenost znamená investici do rezerv. Investujte s plným vědomím, že se to nemusí naplnit. Pokud svou připraveností dosáhnete cíle, budete vítězem. Pokud nebudete připraveni, prohrajete a vše ostatní už je zbytečné.

[6] Vytrvejte

Nejjistější úspěch v jakékoliv věci je, pokud je podpořen systematickou, kvalitní, cílevědomou a poctivou prací. Vytrvejte v ní, přes všechny nástrahy, dílčí neúspěchy a vlastní malomyslnost. Nevzdávejte to.

[7] Překonejte rutinu

Udělejte denně jednu drobnou věc, kterou nemusíte a neudělejte jednu, kterou taknějak musíte. Může to být opravdu drobnost, i činnost, nebo událost zcela neproduktivní a pošetilá. Sebrat ze země lístek ze stromu, … vrátit se na místo které jste zanedbali… Důležité je vědomě ovládat svoji vůli navzdory tomu, co se musí a k čemu nás nutí konvence, nebo čas. Když to uděláte, uvidíte že vše běží dál, ale budete o něco obohaceni. Váš život se nezjednoduší do monotónního rytmu optimalizovaných povinností.

[8] Vracejte se a revidujte

k dosažení cíle je občas dobré vrátit se na startovní čáru. Na první pohled je to ztráta, na ten druhý to je jedno z možných a ověřených řešení. Revize a oprava vlastních chyb je nástroj k lepšímu dosažení cíle pro toho, kdo dokáže vnímat relativitu situací, nebo skutků.

[9] Nedejte se

Stane se, že něco neuděláte tak, jak bylo očekáváno. Dostanete radu: „Stačí se přeci zeptat, bude vám odpovězeno!“ Upozorněte, že se nelze ptát na něco, na co nevíte, že se máte ptát. Získejte tedy včas informace, podmínky nebo zadání tak, abyste se opravdu mohli ptát. A na otázky potom dostali odpovědi.

[10] Mlčte

Když nemáte co říct, raději mlčte.

Další čtení:

Mé životní finty Mé triky v Matrixu Default ThumbnailMůj kopanec zlu Naše divná slova Můj balíček k přežití To iracionální myšlení
matrix

Mé prolomení Systému

Jde do tuhého. Vy jděte k podstatě.

[1] Dostali jste šanci

Respektujte to, co je nad lidské zákony. DOSTALI JSME KAŽDÝ-JEDEN-Z-NÁS NĚJAKOU PODIVNOU SHODOU NÁHOD ŠANCI ŽÍT, ANIŽ BY SE NÁS KDOKOLIV PTAL NA NAŠE PRÁVA, NEBO NAŠI VOLBU. Neříkám, že vím od koho-čeho tento dar byl. Člověk je biologicky závislý na všem, co nevytvořil, ale co stejně kolem sebe má. Tak se chovejte tak, abyste žít mohli.

K životu tedy používejte pokoru, dobrou vůli a své lidské dispozice. Pak máte šanci. Jinak vám k tomu nepomůže libovolné množství pravidel, práv a zákonů. Ty v důsledku slouží k tomu, aby se za vhodných okolností porušovaly. Z daných výhod pak těžili ti, kteří jsou dostatečně drzí na to je porušovat a mají sílu své drzé chování obhájit.

[2] Poznejte svá práva

Narozením jste přišli do světa, kde všechna Vaše práva nejsou automaticky nastavena. Přes vše co je vám tvrzeno si tato práva budete muset alespoň trochu vydobýt, tak abyste dokázali dobře žít s ostatními. Něco svých práv získáte ještě jako dítě, ostatní až v dospělosti. Lidstvo už vymyslelo tisíce práv, zákonů, nařízení, příkazů.. Stále vznikají další, složitější a složitější.

Co si o nich myslím? Cesta do pekla je samozřejmě dlážděná dobrými úmysly. Základní lidská práva přeci máme a jsou TABU, ne? Ano, jsou psány například v Listině základních práv a svobod. (pozn. Nedávno jsem útlou knížečku viděl pohozenou v koutě v Levných knihách, stála asi 5 korun a nikdo ji nechtěl.) Jako každý „občan“ (obec=společenství, občan = člen společnosti) tyto práva musíme respektovat. Přečtěte si je dobře a porovnejte s realitou.

[3] Chtějte informace

Jděte k základům. Termíny, fakta, podmínky, pravidla. Nechtějte pouhé názory o informacích, pokud tyto informace lze získat přímo. Na nejasné odpovědi zopakujte svoji jednoduchou otázku. Stále nedostáváte jasnou odpověď? To, že vám je nikdo sám od sebe neříká, neznamená že odpovědi neexistují. Odpovědi začnou existovat ve formě příkazů tehdy, kdy je nutné, abyste udělal co chce někdo jiný. Někdy je vhodné, abyste se dozvěděli odpovědi až ve chvíli, kdy už nemůžete nic jiného dělat. Nebuďte ovce, která už pouze udělá, co ji zbývá. Proto chtějte kvalitní informace. Včas.

[4] Mějte vlastní přístup

Rozlišujte však mezi fakty a názorem na fakta. Názor k faktům je často dravější a nablýskaný, zatímco fakta jsou nudná a nikam se nehrnou. Fakta jsou však jediným kvalitním základem dobrého názoru.
Váš názor zpravidla nemůže vyhovět všem, vždy budete svým názorem někomu proti mysli. Ale to by nemělo ovlivnit skutečnost, že ten názor můžete mít. Neznamená, že když váš názor je zcela jiný, než názor většiny, že je AUTOMATICKY špatný. Samozřejmě není ani automaticky dobrý. Váš názor má jen rovnocennou šanci se utkat s názory ostatních. Tu šanci si nenechte vzít předem.

[5] Nebojte se

Obyčejný člověk má často trému z jednání s lidmi, kteří žijí ve vyšší sociální skupině, kteří jsou lépe oblečeni, kteří mají peníze, nebo tak alespoň působí. Snažte se s nimi jednat korektně a slušně, ale jinak jako se sobě rovnými! Pokud máte vnitřní zábrany, trénujte svoji kuráž. Opakujte své pokusy a korigujte je.

Zařaďte si takového člověka do lidských souvislostí. Realita je často natolik obyčejná, že byste se až divili. Skvěle vypadající člověk v obleku a kravatě může mít chronické problémy, které pouze skrývá. Se svou rodinou si nerozumí, trpí odcizením osobnosti, polyká drahé prášky na všechno možné, platí si soukromého lékaře který pracuje tak, aby mu pacient dlouho vydržel… a samozřejmě má na svém kontě několik úvěrů, které MUSÍ pravidelně splácet.

Proto mu nezbývá, než vklouznout do saka a dělat to, na čem vydělá nejvíce peněz aby vše zaplatil. Pokud těmito problémy netrpíte, jedině dobře. V každém případě jste jeho rovnocenný partner v komunikaci. Kdyby vás nepotřeboval, tak s vámi nejedná.

[6] Uzavírejte smlouvy

Uzavírejte kvalitní smlouvy, nebo dohody a tyto smlouvy dodržujte. Ano, často to znamená více povinností, než výhod. Pokud však je smlouva dále neúnosná, není řešením smlouvu podvádět, nebo ignorovat.

Každá smlouva se dá vypovědět! Ano, souvisí s tím třeba i ztráta, ale tato možnost existuje. Výpověď je vhodná v okamžiku, pokud souhrn negativ pro vás a pro období trvání smlouvy předčí pozitiva. Peníze vázané smlouvou by pro vás neměly být absolutní hodnota zásadně ovlivňující váš vztah ke smlouvě.

Existují důležitější věci. Ten, který s vámi smlouvu uzavírá ji často navrhuje tak, aby byla pro něj výhodná a aby pro vás bylo krajně nepříjemné a komplikované tuto smlouvu rušit. Nejlepší smlouvy jsou takové, které obě strany udržují v aktivní pozici. Zároveň výhody vznikají z toho, že smlouva existuje, ne z toho, že je jednostranně výhodná.

[7] Pište to

Řeči se vedou, častokrát se toho nablábolí… Často vám bude do očí seriozně tvrzeno něco zcela jiného, než ve skutečnosti bylo, bude, nebo je. Některé firmy, které s vámi jednají prostřednictvím svých obchodních zástupců vám na písemný dotaz raději zatelefonují, než aby vám cokoliv napsali do e-mailu.

Tytéž firmy vám bezostyšně řeknou, že váš hovor je kvůli zkvalitnění péče o zákazníka nahráván. Je jasné, že vy sám si asi nic nenahráváte, když v jedné ruce nesete nákup s potravinami a v druhé držíte svého potomka na cestě ze školky. Přestože dostanete odpověď ústní, která vám třeba i stačí, slušně si vyžádejte to zopakovat ještě písemně. Důvod uveďte, že jste zapomětliví, nebo že si formulaci necháte prověřit svým právním zástupcem.

[8] Nebuďte naivní

Nebuďte naivní v tom, že máte automatické právo vědět vše, co se vás týká. A pokud, že toto právo je dodržováno. Malý příklad? Nikdo vám například výslovně neřekl, že všechny vaše hovory jsou vedeny v evidenci telefonního operátora, všechny vaše SMS má operátor po určitou dobu v archivu. S těmito daty sice nemůže svévolně nakládat, ale jsou — ostatně jako všude  — výjimky, pro které nějaká omezení neplatí. V lepším případě je tato informace pro vás uvedena z povinnosti, drobným písmem a na nějakém zastrčeném místě.

[9] Pozor na cizí podmínky

S některými organizacemi sepisujete smlouvu, která vás zavazuje a zároveň odkazuje na souhlas se Všeobecnými smluvními podmínkami, které jim visí „kdesi na internetu“ … Bezva! Před podepsáním této smlouvy si podmínky dobře přečtěte a stáhněte k sobě do počítače, nebo VYTISKNĚTE. Na podmínkách by měl být datum platnosti.

Tyto podmínky totiž firma průběžně mění a postupně aktualizuje i na své webové stránce. V případě pozdějších sporů se na webové stránce nedočtete, co na ní bylo před lety a vaše domnělé argumenty jsou tak zcela na vodě. Firma také může přestat existovat, může se stát cokoliv. Můžete mít 1000x pravdu, oni mají 1) vlastní archivované podmínky 2) vlastní právníky, kteří tyto podmínky vymýšleli a umí je i obhájit 3) nekonečnou drzost z pozice síly.

[10] Pozor na „imaginární“ vyšší zájem

Můžete se setkat s důvodem, o kterém se „taktně mlčí“, zvedá se obočí nebo se dělají jiné posunky. Pokud se vás to týká, zeptejte se, CO TO JE.

Týká se vás to velmi zásadně, když: 1) cokoliv podepisujete, 2) zavazujete se svými osobními údaji, 3) vkládáte vlastní hodnoty, peníze, nebo jiný majetek. Pokud dostanete vyhýbavou, nebo nejasnou odpověď, dávejte si veliký pozor.

V krajním případě od takových dohod, nebo smluv odstupte. Tyto důvody nebývají pro vás zpravidla výhodné. Zachovejte si svojí důstojnost, tento zájem totiž nebude vaším zájmem.

Za tyto řádky mě začnou možná někteří upřímně nenávidět. Posílám všem takovým vzdušný polibek.

Další čtení:

To iracionální myšlení Naše divná slova Můj balíček k přežití Default ThumbnailMé dětské nemoci Mé životní zkušenosti Mé triky v Matrixu
matrix

Mé triky v Matrixu

Praktické dovednosti při pohybu v „Matrixu“ našeho světa

1. Naslouchejte

Dejte druhému prostor vyjádřit své myšlenky a pocity. I když někdo neposlouchá nebo vás přerušuje, můžete si všimnout toho, co sděluje mezi řádky. Tato pozornost vám umožní lépe pochopit situaci a lidi kolem sebe. Když přejde od slov k činům, sledujte, zda jejich jednání odpovídá slovům – to je cenná informace sama o sobě.

2. Dívejte se očima druhého

Zkuste se občas podívat na situaci z pohledu druhého člověka. I když se vám tím někdy ztrácí prostor pro vlastní vyjádření, získáte nové informace a pohledy. Nepřehánějte přitakávání – spíše rozvíjejte téma otázkami, které zajímají obě strany. Tím podpoříte hlubší porozumění a učíte se z každého dialogu.

3. Nespěchejte

Spěch často brání skutečnému pochopení a prožitku. Zpomalte, když je to možné, a věnujte čas pozorování a rozlišování detailů. Zrychlení je vhodné, když je kontrolované a efektivní, ale nechávejte si prostor pro reflexi a uvážení.

4. Nepřehánějte vysvětlování

Některé myšlenky jsou jednoduše pochopitelné samy o sobě. Když někomu představujete nové nápady, sdělte jejich podstatu a počkejte na reakci. Přehnané vysvětlování často nepřináší užitek, pokud druhá strana nechce naslouchat. Naopak s lidmi otevřenými k diskusi je vhodné být trpělivý a sdílný.

5. Vyjednávejte

Hledejte různé cesty k dosažení společných cílů. Připravte si argumenty, ale nepoužívejte je všechny najednou. Někdy lidé reagují automaticky a vaše argumenty odmítají bez ohledu na jejich kvalitu. Sledujte dynamiku komunikace a přizpůsobujte postup, ale vždy s respektem. Z každého jednání si odnášejte zkušenost, nikoli jen výsledek.

6. Propojujte

Budujte a udržujte kontakty, zejména s lidmi, kteří jsou vám blízcí a podporují vás. Kvalitní vztahy vyžadují péči a rovnováhu. Udržování kontaktu je o sdílení, ne jen o formálním „zůstávání v kontaktu“.

7. Nabízejte možnosti

Když se rozhodujete, nabídněte varianty volby druhým. To podporuje spolupráci a poskytuje cenné informace o jejich preferencích. Nepoužívejte ultimativní řešení „buď – anebo“; každá možnost má své výhody a vlastnosti.

8. Pamatujte si

Vybudujte si systém krátkodobé i dlouhodobé paměti, podporujte ho nástroji nebo metodami, které vám pomohou. Paměť je klíčová pro učení, argumentaci a schopnost reflektovat zkušenosti.

9. Ověřujte

Přijímejte informace otevřeně, ale ověřujte jejich pravdivost a relevanci. I vlastní smysly a intuice mohou selhat, proto zapojujte rozum. Snažte se o kritické a vyvážené zpracování dat a zkušeností.

10. Odpovídejte

Noste zodpovědnost za své činy a rozhodnutí. Přijetí odpovědnosti vám umožní být plně spokojený a prožívat radost z vlastního úsilí. Odpovědnost není břemeno, ale možnost růstu a učení.

Další čtení:

Default ThumbnailMůj kopanec zlu Mé životní zkušenosti Naše divná slova To iracionální myšlení Mé prolomení Systému Má hromádka úspěchů
matrix

Mé životní finty

Dovednosti, které v životě používám. Pomohou tam, kde jiné „zaručené“ metody selhávají.

[1] Neřešte minulost

Lidé chybují v tom, že se zabývají, mluví, stále řeší události z minulosti. Zbytečně. Věnujte se současnosti s aktivní tendencí do budoucnosti. Zájem o současnost bez zájmu co bude zítra, také nic podstatného nepřinese. Věnujte pozornost budoucím dlouhodobým stavům. Většinou je poznáte podle toho, že je těžší je dosáhnout a udržet.

[2] Buďte osobnost

Osobnost není celebrita, nesouvisí s popularitou! Jinými slovy: Buďte statisticky nevýznamní, buďte sami sebou, buďte vyjímeční bez ohledu na měřítka, kterými měří Svět, kterými Vás hodnotí. Doporučení, které jde proti zvyku společnosti. Není to jednoduché přijmout, realizovat. Budete totiž ve společnosti žít život složitější, dražší, zejména v období dostatku. Ale nezávislejší, svobodnější, životaschopnější v období krize. Případná popularita osobnosti (ano usmíváte se) pak přinese všechna související negativa, která potlačíte tím, že … budete osobnost!

[3] Oceňujte jedinečnost

Jedinečnost a původnost je dobrý předpoklad k poznání, nalezení něčeho nového, k obohacení již existujícího. Jedinečnost bývá zcela jiná než všednost, ale neznamená to, že musí být pravým opakem. Svět není bipolární. Není bipolární rovnovážně, ani nerovnovážně. Svět se jeví vícepolárně bez upevnění poměrů svých dílů. Jedinečnost svou i cizí hodnoťte vysoko, ale ne bezvýhradně.

[4] Rozhodujte se

Jakákoliv vaše rozhodnutí jsou správná, pokud jste rozhodli po úvaze s použitím rozumu a z vlastní vůle. Nedostatek informací není překážkou rozhodnout na vlastní odpovědnost. Postoj „já nevim…, nojo ale…, o mě nejde…, “ je ve většině případů špatný. Hlavně pro vás.

[5] Opakujte to dobré

Výhody i hodnoty vznikají nejlépe z opakování a z prověřených řešení. Opakováním s korekcí dosáhnete lepších výsledků. Vyjímkou je unikátní řešení, které předčí původní proces. Pokud se cítíte objeviteli, neopakujte a objevujte. Přeju hodně štěstí v objevování. Nejlepší lidé, co kdy žili, byli právě objevitelé.

[6] Hospodařte s časem

Poměřujte čas vlastní i cizí dynamicky, podle priorit. Cizí čas má také hodnotu. Pokud se nedostává, půjčujte si čas od těch, kteří vám ho poskytnou a druhým pak naoplátku půjčujte svůj čas. Nechtějte úroky. Možná je můžete získat, ale ztrácíte šanci, že vám pak druzí věnují svůj čas jen tak z dobré vůle. Čas je absolutní hodnota, proto jej respektujte i u druhých.

[7] Pěstujte ctnosti

Pokora, skromnost, důvěra, odpovědnost, vůle, cílevědomost, etika. Ano, svým úsilím o ctnosti riskujete, že vyplýtváte svoji energii s nejistým výsledkem. Riskujete, že se ocitnete vykořeněni mimo společnost, která tyto vlastnosti mít nebude. Ale má to nezastupitelnou výhodu: Ctnosti Vám pomohou v situaci, která je nutně vyžaduje. Ctnosti totiž nelze získat obratem, nakoupit a manipulovat s nimi jako se zbožím. Ctnosti jsou nenahraditelné.

[8] Nespoléhejte se

Nespoléhejte pouze na nadřazený Systém. Aktivně tvořte ten svůj, který pak s okolím bude interagovat. Z pozice toho, kdo Systém nastavuje a řídí většinou není umožněno ostatním, aby měnili to, co sami nevytvořili. V nadřazeném Systému ale také lze fungovat, respektovat pravidla která se vás týkají a současně se snažit udržet svojí svobodu. Jen je nutné být ostražitý a neslevovat z dohodnutých pravidel.

Nerespektování pravidel a procesů používaných v Systému vede:

  1. ke ztrátě identity Systémem dané
  2. vyčlenění ze Systému
  3. potlačení Systémem

Bez Systému neztratíte vlastní identitu tehdy, pokud ta identita není založena výhradně na jeho pravidlech. Neztratíte svou životaschopnost, protože „mechanismus života“ je nadřazenější jakémukoliv Systému. Je to jen ztráta pohodlí v něm.

[9] Používejte rezervy

Rezervy ve smyslu využitelného souboru záloh pro případy krizí a nečekaných událostí. Rezerva není šetření peněz, není hromadění a archivace předmětů s relativní hodnotou. Rezerva nesmí být závislá na bezrezervním stavu, nebo procesu.

Rezerva je snadno adaptabilní systém, souhrn alternativních metod, hodnot, informací nebo chování, které nepoužíváme, ale máme jej v záloze připraveny k použití, při změně situace. Rezerva v tomto smyslu nemá význam, pokud nedokáže i jen zčásti kompenzovat změny, proti kterým byla tvořena. Rezerva nemusí udržet stav stejný, ale měla by umožnit změnu, adaptaci, do jiného stabilnějšího stavu. Např. dočasná rezerva kompenzující trvalou změnu stavu nemá význam. Rezervy je vhodné tvořit i v průběhu čerpání rezerv a stále je aktualizovat. Ano, rezervy jsou drahé, náročné a nejisté.

[10] Nevěřte slepě

Nevěřte čemukoliv jen proto, že informace jsou podány jasně a stručně. Jsou i informace, které nejsou stlačitelné do jednoduché formy, aby byly současně platné a přesné. K informacím je vždy nutné měřítko, kontext nebo údaj času. Nevěřte ani tomuto textu jen proto, že vznikl. Nenálepkujte proto, že je (…sem se právě nabízí nálepka). Text jím pravděpodobně nemá být. Přemýšlejte o něm a o sobě.

Další čtení:

Mé životní zkušenosti Má hromádka úspěchů Default ThumbnailMůj kopanec zlu To iracionální myšlení Mé triky v Matrixu Můj balíček k přežití
matrix

Mé životní zkušenosti

Jaké životní dovednosti mi pomáhají.

[1] Vnímejte realitu

Vnímejte ji jak nejlépe dokážete takovou, jaká je. Jste tvůrci svého vlastního otisku v realitě. Otisk je pouze tak podstatný, jak je podstatný ve vztahu k okolí, s kterým interaguje. Přestože je přirozené vidět své záležitosti důležitěji, nemění to nic na reálné skutečnosti stavu.

Zúžení vnímání pouze na svůj sebestředný pohled má následky: Nerozumíte světu, jste překvapeni skutečností a zoufale bojujete proti neznámému a silnějšímu zlu, nebo odlišným zpúsobům vašeho vnímání. Takto nemůžete vyhrát, ikdyž třeba není nutné prohrát. Můžete však aktivně pochopit a interagovat tak, aby to mělo smysl. Pravda není realita. Pravda i lež jsou jen jednostranné pohledy na realitu. Vnímejte obojí jako podmnožinu reality a budete tak vidět více, než jedno, nebo druhé.

[2] Zpracovávejte informace

Pasivně přijímat a aktivně zpracovávat informace jsou rozdílné činnosti. Zpracovávejte informace. Jakmile vznikne nová skutečnost, která po ověření (na sobě nezávislými zdroji — těmi můžou být i vaše osobní zkušenosti, zpracované rozumem) potvrdí svoji legitimitu a popře predchozí jev, je vhodné starý vztah k informaci opustit. Okamžitě a nenávratně.

Revidujte přicházející informace srovnáním s vašimi zkušenostmi, nebo se zkušenostmi lidí, kterým osobně důvěřujete. Přijímejte a přemýšlejte i o zcela opačných názorech (nebo informacích z pohledu někoho jiného) a uvažujte proč vznikly.

[3] Rozlišujte priority

Jsou priority nezávislé, ale i závislé na stavu věcí. Jsou  základní potřeby (ano, ta malá a velká :). Říká se, že jediné co se „Musí“ je umřít, k ostatnímu jsou alternativy. Neznám jiný argument, který nemá alternaci v podmínkách, než dospění ke smrti. Vše se dá alternovat, smrt ne.

Kdo to nepochopí a bude lpět na stavu, který je podle něj neměnný, paradoxně spěje rychleji k tomuto závěru. Rozlišujte mezi prostředkem a příčinou. Rozlišujte mezi následkem a důvodem. Většinou je použita jejich záměna k účelovému ovlivnění nebo interpretaci reality.

[4] Pochopte pravidla

– pokud k jevu existuje ekvivalentní protiklad, nebo jev funguje také v logicky opačném smyslu, pak je více reálný, než jev, ke kterému nic takového neexistuje. Jev bez logického protikladu je umělá slepá ulička která nemá s realitou mnoho společného.
– jednodušší přírodní proces je více reálný. Není však zaručeno, že ve svém úzkém pohledu tento jev skutečně vidíme.
– náročnější lidský proces je více reálný. Není však zaručeno, že ve svém úzkém pohledu tento proces skutečně vidíme.
Přírodní procesy mají větší důležitost. To člověk jen těžko změní.
– kvalitní řešení vyžadují energii a čas. Nejkvalitnější řešení vyžaduje čas naplněný intenzivně vydanou energií. K posouzení kvality nutno najít všeobecně platnou podstatu [5] pravidla. K fungování metody je, připouštím, nutno umět alespoň něco vnímat. [1]

[5] Hledejte podstatu

Podstata je jádro reality. Podstata bývá stručná, realita mnohoznačná, košatě rozvětvená a propletená. Výskyt podstaty není nutně „uprostřed“ ořezané reality. Spousta jednotlivých věcí má své „nadřazené“ stavy, teprve tam může být.

Ptejte se sebe i okolí: Má tato věc nad sebou něco obecnějšího, při udržení platnosti? Zároveň při udržení své jedinečnosti?… Vnímejte širší souvislosti, učte se [2] přijímáním informací bez předpojatého nálepkování.

Pamatujte si hlavně stav, situaci, jev, až potom svůj vztah k němu. Podvědomě si totiž snažíme život ulehčit zavedenými klišé, zkratkami, které nám zjednodušují průběh, ale ochuzují nás o prožitek.

Nepodstatné věci jsou jevy, skutky, nebo informace které vás přímo nebo nepřímo neovlivňují v místě nebo čase. Nepodstatné věci jsou jevy, skutky, nebo informace které nezměnitelně nemůžete přímo nebo nepřímo ovlivnit v místě, nebo čase. Důležitý čas nemusí být jen po období vašeho života.

[6] Respektujte stav

Ať už jsou příčiny jevů jakékoliv, respektujte stav událostí, které k vám přicházejí. Respekt ale nemusí být souhlas. Souhlas, nebo nesouhlas je jen statický postoj, existující často nezávisle na míře poznání. Dynamický postoj po respektu je až ve fázi konání.

Respektujte relativitu. Co je relativní a co je absolutní. Doporučuji k tomu pochopit úplný význam slov „NIC a NIKDY“ a jejich důsledky, které se promítají na váš život. Podle mne je „NIKDY“ konečný stav s nekonečným průběhem.

Poznámka: Příklad pojmu NIKDY opravdu není ve smyslu „Nikdy už nechci jíst škubánky (!)„. Žijeme ve Vesmíru, který je svým způsobem nekonečný. Dokážeme jej pochopit přesto, že jej zcela nepoznáme. Dokážeme do absolutní množiny „NIC nebo NIKDY“ umístit pravděpodobnou podmnožinu „Vesmír“ a do něj relativní podmnožinu „Můj svět“.

Teprve v něm pak fungujeme na principu alternativ, pravděpodobnosti, relativit. Nikoliv absolutorií. Jsme jaksi relativní vícerozměrní tvorové, kteří nedostatečně vnímají absolutní rozměr NIKDY. Mohou se však svými schopnostmi alespoň pokusit jej pochopit.

[7] Neprojektujte budoucnost

Vývoj událostí nelze lineárně extrapolovat z minulosti do současnosti, zejména pokud je založen na krátkodobých, lidmi formovaných procesech. Nesnažte se proto budoucnost odhadovat jako přímočarý výpočet. Vlastní budoucnost aktivně tvořte.

Většina záruk vytvořených lidmi pro budoucnost přestává platit právě v okamžiku, kdy jde o podstatné věci. Proto nemá smysl se na to spoléhat. Průběžně revidujte své, nebo cizí, děděné informace. Ne všechny staré pravdy a pranostiky našich předků fungují v době, kdy se nevratně mění současné podmínky.

[8] Neočekávejte slepě

Pasivní očekávání přináší zklamání. Nečekejte, až se něco „samo“ vyřeší. Nic se samo nevyřeší. Pokud to vyřeší někdo jiný s projekcí na vás, nebude to většinou ideální stav pro vás. Hledáním následných kompromisů k řešení spotřebujete více energie, než kdybyste to vyřešili podle sebe. „Samo“ se může cokoliv jen pokazit.

Události přicházejí rychleji, než je umíte zpracovat, bez ohledu na to, jak podstatné jsou pro Vás. Vyrovnejte se s tím, univerzální řešení neexistuje. Řešení vhodné právě pro vás existuje, tvoříte jej pouze Vy sami. Stabilní JISTOTA neexistuje, nejvíce se jistotě blíží pouze teze „úplná jistota neexistuje“. Kromě toho co se musí [3].

[9] Žijte šťastně

Obecný pocit štěstí vztahujte k hodnotám, které přesahují jednotlivosti a mají spíše absolutní vyjádření. [5] Příklad? Jednoduše schopnost žít je dobrý důvod k vnitřnímu štěstí.

Na to se dá nabalovat více konkrétních důvodů z čeho být šťastný. Však vy už víte co… Relativní hodnoty nesnižují svoji jakost tím, že jsou jen relativní. Používejte relativní hodnoty, radujte se z ních, budujte s nimi své blízké i vzdálené cíle. Ale stále s vědomím jejich relativity. [6]

[10] Važte slova i činy

Jak se říká, „kecy nemaj cenu„, takže ani toto nejsou spásné rady nebo kázání. Samoúčelné množení slov „jen tak“ je zbytečné. Kdo podle sebe ví všechno nejlíp, je často hlupák.. V textu jsou proto slova pochyb: Možná, myslím, podle mne, patrně, připouštím…, kterými respektuji relativitu [6]. Jsou tedy jen doporučení, co mi funguje. Teprve naplněním v činech u mne dostávají slova smysl.

Další čtení:

Mé životní finty Můj balíček k přežití Mé triky v Matrixu Má hromádka úspěchů Mé prolomení Systému Default ThumbnailMé dětské nemoci