Na veliké africké savaně se narodila malá žirafka. Na vratkých nožkách a s očima širokými od zvědavosti pozorovala svět kolem.

„Maminko, proč je slunce na nebi?“ ptala se.

„Aby bylo světlo a teplo přes den,“ odpověděla maminka.
„A v noci?‘‘

„V noci jsou hvězdy.“

 „A co mraky?“

 „Mraky stíní a přinášejí déšť. Všechno má své místo.“

Putovali dál se stádem. Když pršelo, žirafka se ptala zase: „Proč prší?“
„Aby země dostala vláhu,“ řekla maminka. „Bez vody nerostou stromy, bez stromů není potrava ani stín.“

Když došli k řece, žirafka uviděla vodu v pohybu. „Kam teče?“

 „Až do moře. Voda se vypařuje, tvoří mraky a zase prší. Tak se koloběh uzavírá.“

Žirafka si přivoněla ke stéblu trávy, sáhla jazyčkem po listech a usmála se. Vše souvisí — slunce, mraky, řeka, stromy, my.
A v té jednoduché pravdě pochopila: voda znamená život.