Došel jsem na rozcestí, z něhož vedou nové cesty. Stojím a chystám se vykročit. To, že stojím, neznamená, že nechci jít. Jsem rozhodnutý jít dopředu a zároveň vím, co znamená volba nové cesty. Že k té minulé už se nevrátím.
Všechno, co k ní směřovalo, mizí v minulosti. Týká se to vzdálených vztahů k lidem, k práci, k místům i k předmětům, které mne dřív obklopovaly. Dokonce i konkrétní vzpomínky na ty proběhlé události blednou. Když si je neobnovuji, rozplynou se jako prach ve větru.
Zůstane možná jen emocionální otisk. To jediné opravdové razítko, které se vtiskne do duše a nejde vzít zpátky. Emocionální otisk není věc rozumu, nepodléhá racionálnímu přepisu, nepřehluší ho žádná chytrá rada. Zaznamená bolest nebo radost; kódovat to umí jen srdce. To je to, co vnitřně poznám. To, co se mě dotýká na úrovni, kterou rozum neovládá.
Zrcadlo mi v té chvíli vrací jednoduchou, i když tvrdou radu. V době dlouhého vyčerpání a únavy říká: Pokud to nechceš prožít ještě hůř, budeš se muset přece jen trochu posnažit. Jenže jinak, než doteď.
Stojím na rozcestí a teprve mapuji, co to doopravdy znamená. Na zádech mám batoh. Na první pohled vypadá, že bych s ním mohl bezpečně vyrazit na konec světa. Když do něj ale nahlédnu, vidím směs prošlého a nefunkčního vybavení. S takovým nákladem to dál nepůjde hladce. Bude potřeba část vyndat, jinak se zbytečně nadřu.
Možná je prvním krokem vykročit přesně opačně, než dosud. S prázdným ruksakem a srdcem plným odhodlání. Kam to povede, neví nikdo. Byl jsem obezřetný člověk. Celý život jsem opatrný a taky rád věci promýšlím. Všechno zjistit předem, zajistit, zálohovat, nebýt překvapen. Na té další cestě však mohou přijít zákruty, které mě naučí, že tyhle pojistky tam neplatí. Ta cesta bude objevování krajiny s bytostmi, po které jsem toužil, ale nikdy jsem do ní nevstoupil. Jako hlavní autor svých prožitků.
Dosud jsem si myslel, že krajina se děje každému a že k poznání stačí být tím, kdo projíždí. Teď vím, že to tak není. Na mém rozcestí něco definitivně končí. Nově mám teď tvrdší kamínky v botách. Ať už bude směr jakýkoliv, živý pocit z chůze mi nevyvolá panorama samo o sobě, ale má jistota kroku do neznáma na zbývající cestě životem.
